Úspěch zaručen – 1. žalm – pátá část

  • 18 listopadu, 2019
L1070166 (1024x683)

O stromu zasazeném u potoků vod 1. žalm konstatuje trojí: Za prvé – nese ovoce. Za druhé – jeho listí je zelené. A za třetí – úspěch je zaručen.

„… který dává své ovoce v pravý čas …“ (Žalm 1,3b). – Rabi Moše Alšich[1] vykládá, že ten, kdo je pevně zakořeněn v Tóře, kdo se jí zabývá dnem i nocí, je jako člověk, který napájí svou duši, takže nese ovoce – přesně jak je popsáno u Izajáše 60,21-22: „Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě. Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ. Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas.“

Tento text z Izajáše skutečně přináší řadu paralel s 1. žalmem. Mluví se tu o „spravedlivém“ jako v Žalmu 1,6. Je tu srovnání člověka s rostlinami a výrok o tom, že se jedná o „zasazené“ výhonky. A konečně nás do očí udeří pojem „v pravý čas“ (בְּעִתָּהּ/Be-ita u Izajáše 60,22; בְּעִתֹּו/Be-ito v Žalmu 1,3). Proto není žádným překvapením, že rabínskému výkladu 1. žalmu udává ráz Izajáš 60.

Poznávací znamení „ovoce“

Martin Luther si velice správně všímá, že již Kristus – jako Nový zákon vůbec – zmiňuje ovoce jako rozhodující poznávací znamení podstaty určitého člověka.[2] „Každý dobrý strom přináší dobré ovoce. Shnilý strom však nese plody špatné. Není možné,  aby dobrý strom vydával špatné plody, stejně málo může shnilý strom přinášet plody dobré.“[3]

Za „ovoce lůna“ Bible především označuje děti.[4] Tuto původní, doslovnou významovou nit nesmíme přehlédnout při žádném výkladu naší Tóry.

Je proto logické, když Amos Chacham[5] konstatuje: „Spravedlivý bude mít syny, kteří jdou jeho cestami. Vezmeme-li z takového stromu odnož, zakoření se a budou jako on.“[6] Již předtím podal Radak[7] k tomuto místu výklad: „Tak je tomu u dobrého člověka. Jeho synové a potomci budou jako on.“ A Malbim[8] napsal: „Tomuto stromu se daří díky jeho semeni. Vše, co se z něj rozmnoží setbou či odnožemi, bude jako on. Tedy i u spravedlivého: jeho synové budou mít díky jeho vlivu úspěch. V zemi budou jeho potomci rodem lidí přímých a požehnaných.“

Je zajímavé, že podle Pavla se výhledově schopný člověk pozná po dětech.[9] Apoštol tak například i své duchovní děti označuje jako „ovoce“.[10]

„Ovoce“ v přeneseném významu

Již dříve se však v Bibli přenášel obraz ovoce na to, co produkujeme ze své podstaty, co vyrůstá z našeho bytí. Mluví se například o „ovoci skutků“[11].Pavel vyzývá čtenáře, aby žili důstojně k Pánově libosti a aby přinášeli ovoce v každém dobrém skutku.[12] Chacham píše: „Ano, muž, který mumlá v Hospodinově Tóře a žije na její cestě, vykoná dobré skutky v hodině, kdy jich bude třeba.“[13]

V pohledu na dobré činy by tedy neměl existovat mezi židy a křesťany rozdíl. Pro Petra je „zkažený“ a „neplodný“ totéž (2. Petrův 1,8). Jeremjáš již o celá staletí dříve své posluchače upozorňoval, že Hospodin pátrá po ovoci lidského konání a podle něj bude lidi volat k vyúčtování.[14]

V Příslovích 12,14 vedle „skutků rukou“ stojí „ovoce úst“.[15]Ozeáš 14,3 by rád obětoval „ovoce našich rtů“. Na to navazuje autor listu Židům (13,15): „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.“

Ovoce Božího slova

V celém Písmu se mluví o „ovoci Božího slova“.[16]V Ježíšových přirovnáních jsou to konkrétně posluchači, kteří přijímají slovo a nesou ovoce (Marek 4,20/Lukáš 8,15) – v čemž smíme naplno vidět ozvěnu našeho žalmu. „Přijímat Slovo“ může v praxi velice dobře znamenat „mumlat v Tóře dnem i nocí“.

Alšich soudí, že ovocem zde v žalmu 1,3b se rozumějí „nové objevy v Tóře“, které „každá duše“ činí, „jak je jí dáno“.

Izajáš 59,21 popisuje obsah budoucí, nové smlouvy, kterou uzavře Bůh  se svým lidem: „Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky.“

Ovoce Ducha

V příkrém protikladu s „neužitečnými skutky tmy“ (Efezským 5,11) popisuje Pavel „ovoce světla“, jimž je vždy „dobrota, spravedlnost a pravda“ (Efezským 5,9). V listě Galatským vypočítává  „dobré“ ovoce jako „ovoce Božího Ducha“. Je jím „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání”.

Špatné, nepoživatelné ovoce naproti tomu je „necudnost, nečistota, bezuzdnost,  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím“ (Galatským 5,19-23).

Ovoce spravedlnosti

S tím souzní Izajáš 32,17: „Efektivním výsledkem spravedlnosti bude pokoj, a následkem spravedlnosti bude pokoj a spravedlnost navěky.“ Pojem „ovoce spravedlnosti“ táhne celým Písmem.[17]

Jan Křtitel své posluchače vyzýval, aby nesli „ovoce, které ukazuje, že činí pokání“ (Matouš 3,8/Lukáš 3,8). Pisatel listu Židům (12,11) poznal „ovoce spravedlnosti“ jako „ovoce přísné kázně“.

A konečně Izajáš 27,9 ví, že ovocem může být i to, že Bůh „sejme hřích“. Ježíš očekával „ovoce k věčnému životu“ (Jan 4,36) a Pavel v podobně „ovoce, totiž posvěcení; a čeká vás život věčný“ (Římanům 6,22).

„Plodnost,“ tvrdí Charles Haddon Spurgeon, „je podstatnou vlastností omilostněných lidí.“[18] To znamená, že člověk, který čerpá život ze živého vztahu se svým Stvořitelem, přináší ovoce víceméně „automaticky“. Je, jak vysvětlil Ježíš svým učedníkům, „zasazen, aby šel a přinášel ovoce“.[19]

Každý lidský život nevyhnutelně ponese ovoce. Otázka je, zda to není „ovoce pýchy“ (Izajáš 10,12), „ovoce lži“ (Ozeáš 10,13) či „ovoce smrti “ (Římanům 7,5 , srov. Římanům 6,21). V biblickém myšlení je ostatně „ovocem“ i neplodnost, která umožňuje činit závěry, co je to vlastně za strom, a jejímž důsledkem  je nakonec zlořečení.[20]

Nebo bude ovoce života člověka díky tomu, že se obírá Božím slovem, ovocem Ducha, ovocem spravedlnosti, či dozraje jako ovoce k věčnému životu? V každém případě podtrhuje obraz ovoce neproměnnost a tichý růst výsledku.[21]

V pravý čas…

„…v hodinu, kdy je třeba je očekávat“[22]. V čase, jejž určil Stvořitel. A tento čas se může vždy silně lišit podle druhu stromu, podnebního pásma, stanoviště či podle aktuální povětrnostní situace.

„Ovoce“ není něco, co by člověk mohl vyprodukovat narychlo, jakoby na objednávku, i když nás třeba věk diskontních velkoprodejen a celosvětové obchodní sítě k takové iluzi svádí. Ovoce je vždy výsledkem zdlouhavého procesu.

Spurgeon o tom, jak velice se toto podobenství ze zemědělství hodí na život víry, něco věděl: „I když totiž víme, jak velice se podílíme na tom, co nám náš verš zaslibuje, přece vidí naše oko, když procházíme zkouškami a souženími, často pravý opak toho, co pro nás ze zaslíbení  má vyplývat.“[23]

Ježíš nám skutečně slibuje, že poneseme ovoce (Jan 15,5). Nedal ovšem svým následovníkům žádné zaslíbení o tom, že své ovoce také uvidí. A když Mesiáš na sebe a na ty, kteří na sebe vezmou svůj kříž, vztahuje podobenství o pšeničném zrnu (Jan 12,24), dává jasně najevo, že někdy bude ovoce viditelné teprve tehdy, když už pšeničné zrno dávno zahynulo.

Tomu oponuje Malbim výkladem, že v 1. žalmu není řeč o „bylině či zelenině, která jen vydá své símě a pak je po ní,“ nýbrž o stromě, který nese ovoce rok co rok a dává ho dál.

Zároveň zde tento židovský vykladač Bible, který v 19. století putoval východní Evropou, avšak byl též „zajat v naději“, vydává svědectví o sobě. Volbou slova se hlásí k Zacharjáši 9,12, který oslovuje „vězně, jimž naděje vzchází“. Malbim jasně ukazuje, že židovský lid může přinést ovoce pouze tehdy, až se vrátí na místo, odkud byl vzat. Oddělen od izraelské země zůstává izraelský národ neplodný.

„… jemuž listí neuvadá …“ (Žalm 1,3c). – Pro mnoho evropských, křesťanských vykladačů je důležité, že nejde o to, jak strom vypadá navenek, nýbrž o ovoce. Avšak zde v 1. žalmu jde opravdu o vzhled. To byl přece jen prvotní účel, pro nějž Bůh stvořil stromy v zahradě Eden – aby byly „žádoucí na pohled“ (1. Mojžíšova 2,9). Už krátký pohled na Boží stvoření ukazuje, že Tvůrce miluje, co je krásné, „hodokvas pro oči“.

Nad tím by se právě měli zamyslit i zbožní lidé, kteří příliš nedbají o svůj zevnějšek.  Kdo působí „zvadlým“ dojmem, dává špatné svědectví tomu, od nějž vše pochází, kterého nazývá „Otcem“ a který za něj koneckonců ručí.

Ohodnotit jako „ovoce“ lze však nejen vnější vzhled. Stín, který skýtá strom, a s ním spojenou ochranu se v Orientě trýzněném sluncem považuje za jeden z prvních a nejvznešenějších darů, které takový strom může přinést.

Amos Chacham píše: „Kdo mumlá v Tóře, prokazuje lidstvu dobro a poskytuje mu ochranu.“[24] To bylo důvodem pro to, že se Abraham ptal na spravedlivé v Sodomě (1. Mojžíšova 18,23-32). Otázkou, která měla o všem rozhodnout, tehdy bylo: Kolik spravedlivých je třeba k uchránění Sodomy před Božím hněvem a soudem?

Kdo se bouří proti Bohu, je „jako zahrada bez vody“, a tudíž „jako dub, jehož listí vadne“[25].Kdo oproti tomu žije se svým Tvůrcem v souladu, „neuschne“.[26]

Spravedlivý svou podstatou ukazuje k budoucímu světu, který je takový, jak si jej Bůh představoval. Mluví se tam o stromech, jejichž listí nevadne, a jejichž ovoce je bez konce. Ba, přinášejí na každý měsíc nové ovoce, neboť čerpají výživu přímo z přítomnosti živého Boha.  „Jeho ovoce bude sloužit za pokrm a jeho listí jako lék“[27].

„Takový je dobrý člověk,“ vysvětluje Radak: „Lidé od něj přijímají ovoce i pokárání. Od něj se učí pokynům (תורה/tora) a dobrým činům.“

„A kdyby se snad někdo zeptal,“ odpovídá Alšich na logickou námitku realisticky uvažujícího člověka, „kdy si tedy – když dnem i nocí mumlám v Tóře – mám vydělávat na potřeby své domácnosti?“  „Takovému budiž řečeno:“ „… vše, co podnikne, se zdaří“ (Žalm 1,3d). – Alšich tomu rozumí takto: „S malou námahou bude v každodenním životě hospodářsky úspěšný.“

Má-li Malbim pravdu v tom, že se každým novým výrokem Písma předává i nový obsah, pak „úspěchem“ člověka není prostě jen „ovoce“, které přinese jeho život. Pak jde v životě nejen o ovoce a pěkný zevnějšek, nýbrž i o úspěch.

V 5. Mojžíšově 7,13 a 28,4.18 stojí vedle sebe „ovoce tvého života“ a „výnos tvého pole“. V 5. Mojžíšově 30,9 stojí „ovoce“ souběžně se „všemi skutky tvých rukou“. Vedle „ovoce“ a „zeleného listí“ je jedním z vynikajících výsledků života s Tórou „úspěch“. „Kdo se obírá Tórou, pro toho budou jeho příjmy úspěchem“ (Radak). A Ibn Ezra[28] píše k našemu místu bez velkých okolků: „Bohatství, synové a čest.“

Samson Raphael Hirsch[29] vykládá na základě svého svérázného jazykového citu, že hebrejské slovo „צלח/calach“označuje „postup, který překonává potíže“. Proto je ve 2. Samuelově 19,18 užito tohoto slovesa k vylíčení přechodu přes řeku.[30]

Hirsch si všímá jazykové příbuznosti „צלח/calach“[být úsoěšný] se „שלח/ šalach“ [poslat], „uvést něco do pohybu směrem k cíli. Hláska צ[c] vyjadřuje odstín překonávání překážek a ‚צלח/ calach‘ podle toho znamená: překonáním všech překážek dospět do cíle.“[31]

Hirsch pokračuje: „Snad je s tím příbuzno ‚סלח/salach‘[odpustit]. Člověk obtížený vinou je v průběhu života zbrzděn. Dovolit mu přesto ještě jeden krok k nové budoucnosti, znovu mu umožnit toto vykročení dále, znamená: ‚סלח/salach‘,odpustit.“[32]

V důsledku toho také rabi Hirsch nepřekládá Žalm 1,3d „Vše, co koná, se zdaří“, nýbrž: „Vše, co koná, dovede do šťastného cíle. Za zdar svých plánů nevděčí náhodě a pouhé shodě okolností. Podnikne-li to a jedině to, co odpovídá motivům a cílům podle Božího učení, pak vykonal vše, co může zaručit zdar od Boha.“[33]

Malbim vykládá: „Mezi ‚šťastným‘ a ‚úspěšným‘ je rozdíl. ‚Úspěšný‘ je člověk z pohledu světských lidí, v životě na tomto světě. ‚Šťastný‘ je z hlediska duchovního, v životě ve světě budoucím.“

Podle těchto rabínských výkladů jako by už modlitebník v 1. žalmu tušil, co pak trefně vyjádřil apoštol Pavel: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Římanům 8,28).

V každém případě 1. žalm naprosto odpovídá smyslu Ježíšova výroku u Matouše 6,33: „Hledejte především jeho (Boží) království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ „Výzva, abychom intenzívně přemýšleli o Boží vůli, neplatí jen pro poustevníky odtržené od světa. Spíše je to tajemství, které se skrývá za každým opravdovým úspěchem.“[34]

Překlad Ivana Kultová

Poznámky:


[1] (1507/08-1593), zvaný též „svatý Alšich“, pocházel z Drinopolu (turecky Edirne), nedaleko od dnešního trojúhelníku tří zemí – Turecka, Bulharska a Řecka, kde studoval na talmudické škole rabiho Josefa Kara. V roce 1535 odešel do země Izrael a usadil se v Safedu v severní Galileji. Když jej později následoval jeho učitel Josef Karo, byl již jedním z rabínských soudců města. V dalším období se Alšich vyznamenal jako kazatel a vykladač Bible i Talmudu. Podle legendy byl jeho syn jako dítě unesen a stal se muslimem. Alšich je pochován v Safedu, kde dodnes jedna stará synagóga nese jméno „Bejt Ha-Kneset Ha-Alšich Ha-Kadoš“ (Synagóga svatého Alšicha“).

[2] Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 237.

[3] Matouš 7,17 18; srov. Matouš 12,33; Lukáš 6,43 44; Jakub 3,12.

[4] 1. Mojžíšova 1,28; 9,1.7; 11,30; 17,6.20; 25,21; 28,3; 29,31; 30,2.22; 35,11; 2. Mojžíšova 1,7; 21,22; 23,26; 26,9; 5. Mojžíšova 7,13-14; 28,4.11.18.53; 30,9; Soudců 13,2.3; 1. Samuelova 2,5; Jób 24,21; Žalm 113,9; 127,3; 128,3; 132,11; Izajáš 13,18; 49,21; 54,1; Jeremjáš 23,3; Pláč 2,20; Ezechiel 36,11; Ozeáš 9,14.16; Micheáš 6,7; Moudrost 3,13; Lukáš 1,7.36.42; 23,29; Galatským 4,27; Židům 11,11.

[5] (1921-2012) se v Izraeli proslavil jako vítěz prvního izraelského a světového biblického kvízu. Jeho postižený otec, Noach Chacham, byl židovským učitelem Bible, který se roku 1913 přestěhoval z Vídně do Jeruzaléma. Měl obavy posílat svého syna kvůli jazykové vadě do veřejné školy, místo toho jej za krajně nuzných podmínek vzdělával sám. Biblický kvíz v srpnu 1958 ukázal jeho genialitu a založil jeho legendární kariéru vykladače Písma. Jeho výklady existují pouze v hebrejštině.

[6] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.

[7] Rabi David Ben Yosef Kimchi (1160-1235), zvaný „Radak“, byl prvním z velkých vykladačů Písma a gramatiků hebrejštiny. Narodil se v jihofrancouzském Narbonne. Otec mu brzy zemřel, a proto Davida vychovával jeho bratr Moše Kimchi. Radak povoloval filozofická studia pouze těm, kdo měli již upevněnou víru v Boha a bázeň před nebesy. Veřejně se přel s křesťany a napadal u nich zejména alegorický výklad Písma a teologické tvrzení, že „pravý Izrael“ jsou oni.

[8] Meir Lejbuš Ben Jechiel Michael Weiser (1809-1879), známý pod zkratkovým jménem „Malbim“, se narodil ve Voločysku na dnešní Ukrajině a působil ve východní Evropě jako rabín, talmudista, vykladač Bible a kazatel. Během života v Kepnu v pruské provincii Poznani (1845-1859) získal přízvisko „kepenský magid“ (lidový kazatel, vypravěč). Jako nesmiřitelný odpůrce reformního hhnutí a židovského osvícenství se dostal do konfliktu se židovskými i nežidovskými soudy, dočkal se pomluv, zatčení a jako politický buřič též vyhnanství. Působil jako vrchní rabín v Rumunsku a Královci. Ve výkladu Bible se soustředil na „hloubku jazyka“ a „základní význam textu“, který se „zakládá na přesných jazykovědných pravidlech“. Vycházel z toho, že se v Písmu svatém nic neopakuje, nýbrž že každé (zdánlivé) opakování vždy přináší i nový úhel pohledu. Krom toho ve své předmluvě  k výkladu proroka Izajáše zdůrazňuje, že prorok nepředává své vlastní myšlenky, nýbrž slova, , „která mu Duch svatý, jenž byl na něm, vložil do úst a do pisátka“.

[9] 1. Timoteovi 3,4; Titovi 1,6.

[10] Římanům 1,13; Filipským 1,22; 4,17.

[11] Izajáš3,10; Micheáš 7,13; srov. Moudrost 3,15.

[12] Koloským 1,10; srov. Titovi 3,14.

[13] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.

[14] Jeremjáš 17,10; 21,14; 32,19.

[15] Srov. i Přísloví 13,2; 18,20.21.

[16] Izajáš 55,10-11; Matoušs 13,22-23; Marek 4,7 8.19; Lukáš 8,8.14; Koloským 1,5-6.

[17] Ámos 6,12; Římanům 6,20-21; Filipským 1,11; Jakub 3,18.

[18] Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 6.

[19] Jan 15,16. Srov. Římanům 7,4; a též Matouš 21,43.

[20] Srov k tomu Matouš 21,18-20; Marek 11,12-14.20-21; Lukáš 13,6-7.

[21] Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 48.

[22] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.

[23] Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 6.

[24] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.

[25] Izajáš 1,30; srov. též Izajáš 40,7; Jakub 1,10.

[26] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.

[27] Ezechiel 47,12; srov. Zjevení 22,1-2.

[28] Rabi Avraham Ben Me’ir Ibn Esra (1089-1164) je jeden z vynikajících básníků, jazykovědců, vykladačů Písma a filozofů středověku. Pocházel z Toleda v tehdy muslimském Španělsku. Na dalekých cestách prošel celou severní Afrikou až do země Izrael. Skoro všechny své knihy napsal během posledních čtyřiadvaceti let života. Na útěku před muslimským pronásledováním Židů v té době procestoval křesťanskou Evropu. V roce 1161 mizí jeho stopa ve francouzském Narbonne. Ví se, že zemřel v lednu 1164, neví se však kde; uvádí se Řím, Španělsko nebo Anglie. Jako první tento výslovný racionalista popíral, že Mojžíš je autorem Pentateuchu, věřil však v prorocký význam astrologických jevů – což například Rambam rozhodně odmítal jako modlářství. Tím, že jsou jeho díla sepsána hebrejsky, zpřístupnil evropskému židovstvu duchovní bohatství exegeze židovstva orientálního, tradované valnou měrou v arabštině. Zvlášť cenné jsou jeho exaktní mluvnické studie, v nichž se vždy snaží dobrat původního, doslovného významu textu.

[29] 1808-1888) pocházel z Hamburku a sloužil jako vrchní rabín v Oldenburgu, Aurichu, Osnabrücku, na Moravě a v rakouském Slezsku. Jako výrazný představitel ortodoxie byl rozhodným odpůrcem reformního a konzervativního židovství. Hirsch vysoce hodnotil studium Písma svatého jako celku. Od roku 1851 byl rabínem odštěpenecké „Izraelské náboženské společnosti“ (Israelitische Religions-Gesellschaft), působil v oblasti vzdělávání a vydával měsíčník „Jeschurun“. Choval velkou lásku k zemi Izrael, současně však byl odpůrcem předsionistické činnosti Cviho Hirsche Kališera. Je považován za jednoho z otců zakladatelů novoortodoxního hnutí.

[30] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 5.

[31] Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Erster Teil: Bereschit (Basel: Verlag Morascha, 2008), 416.

[32] Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Erster Teil: Bereschit (Basel: Verlag Morascha, 2008), 416.

[33] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 5.

[34] Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 48.

Upozorněte mě, prosím, na nové články