Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
„A“, jež uvozuje poslední verš 87. žalmu, znamená tolik co „Hle!“[1] nebo „Pohleďte!“: „Hle, pějí v tanci, jako hráči na flétnu:…“
Na závěr líčí žalmista obraz bujarého svátečního výjevu. Jeho účastníci zpívají a tančí, radují se a dovádějí.
Druhé slovo „חֹלְלִים/cholelim“ neznamená jen točení se v tanci, ale vzhledem ke kořenu slova i „flétnu“ nebo „píšťalu“ (חָלִיל/chalil). Proto slyší Mecudat David[2] celý orchestr: housle a harfy (כִנּוֹר/kinor), zimbály (נֶבֶל/nevel) a bubny (תֹּף/tof). Rabi Altschuler se odvolává na Izajáše 5,12: „Citera a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách …“
Legitimní důvod pro bujnou oslavu
Zatímco však prorok Izajáš kritizuje izraelský lid, že „…působení Hospodinovo nemají na zřeteli, konání jeho rukou nevidí“, díky čemuž tamní hodování lidu nakonec přivodí odtržení od země a zkázu, zde v 87. žalmu Radak[3] rozpoznává, že „všichni pějí k jeho chvále“. Jeho rozhodnutí proto zní: „Pak to budu dělat i já!“ – neboť poselstvím tohoto verše je: „Veškeré mé zdroje jsou v tobě!“
„Veškeré zdroje mého srdce, neboť mé srdce, jeho prazdroj, zurčí písněmi pro tebe,“ parafrázuje Radak toto místo, „jako zurčí pramen čerstvou vodou, hodinu za hodinou!“ A Malbim[4] dodává: „Všechny zdroje spásy jsou v tobě. Ty, Sijóne, jsi prazdroj, z tebe proudí všechny ony zdroje.“
Zurčení pro Hospodina
Amos Chacham[5] vysvětluje[6]: „Nechci vyučovat Tóře, kázni ani třeba jen životním moudrostem, pokud se tak neděje ze strany mudrců a proroků Sijónu.“ Neboť „veškerá má naděje a očekávání spásy se zaměřuje na Pána, jenž bydlí na Sijóně.“ Proto „se všechny mé myšlenky zabývají výlučně tebou, Sijóne“ – jak to vidí již komentář Mecudat David, v němž je pohled založený na hebrejském kořeni slova: „Můj veškerý cíl, všechny mé myšlenky [jsou] v tobě!“
K tomu se připojuje středoněmecký křesťanský vykladač Bible Karl August Dächsel (1818-1901). Praví s odvoláním na Izajáše 12,3: „Všechny mé zdroje (spásy) jsou v tobě“ – neboť „od tebe jediného jsem přijal svůj duchovní život“.[7] Toto poslední tvrzení zdůvodňuje Janem 4,22, kde Ježíš v rozhovoru se Samařankou u Jákobovy studnice zdůrazňuje: „Spása je ze Židů!“
Zajímavý je přitom kontext (Jan 4), v němž Ježíš pronáší tento výrok: „Žena ze Sanaří“ přichází „načerpat vodu“. Ježíš svou prosbou k ní: „Dej mi napít!“ (7. verš) směruje rozhovor k vodě a žízni, aby nakonec dospěl k výpovědi: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (verše 13-14).
Proud vody ze Sijónu
„Prameny jsou prameny vody,“ trvá Malbim navzdory všem jinotajným výkladům na doslovném smyslu textu. Vzhledem k přírodním zeměpisným a geologickým poměrům v Jeruzalémě je však tento výrok zcela protismyslný. Jeruzalém může nabídnout vše, jen ne vodu, natož nějaké prameny – v nejlepším případě cisterny. Pravda, ve vádí Nachal Kidron je studánka Gihon; jenže ta již ve starověku sotva stačila pro potřeby malého města a pevnosti.
Vzdor vší realitě však ve všech vizích o budoucnosti Jeruzaléma vytéká ze Sijónu vodní pramen.[8] Tento proud připomíná ty, které kdysi zavlažovaly zahradu Eden (1. Mojžíšova 2,10-13). V tom se Tvůrce všehomíra zase jednou projevuje jako מַגִּיד מֵרֵאשִׁית אַחֲרִית/Magid mereschit acharit (Izajáš 46,10), jako ten, kdo hned od začátku vysvětluje konec.
Překlad Ivana Kultová a Krista Gerloffová
Celou sérii výkladu Žalmu Psalm 87, najdete na naší webové stránce, když klinete na „všechny články“ a pak na kategorii „Sijón v žalmech“.
[1] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים ג-ה, מזמורים עג-קן (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שישית תש”ן/1990), קכו.
[2] Komentář k Bibli, jehož autor David Altschuler žil v 18. století v haličském Javorově. Zatímco jeho Mecudat Sijón vysvětluje jednotlivá slova, objasňuje Mecudat David význam textu.
[3] Rabbi David Ben Yosef Kimchi (1160-1235), tak řečený „Radak“, byl prvním mezi velkými vykladači Písma a gramatiky hebrejského jazyka. Narodil se v jihofrancouzském Narbonne. Otec mu záhy zemřel, proto Davida vychovával jeho bratr Moše Kimchi. Studoval filozofii dovoloval Radak pouze lidem upevněným ve víře v Boha a v bázni před nebesy. Otevřeně se přel s křesťany a napadal zejména jejich alegorický výklad Písma i teologické tvrzení, že oni jsou „pravý Izrael“.
[4] Meir Leibusch Ben Jechiel Michael Weiser (1809-1879), známý pod zkratkovým jménem „Malbim“, se narodil ve Voločysku na dnešní Ukrajině a působil ve východní Evropě jako rabín, talmudista, vykladač Bible a kazatel. Během života v Kepnu v pruské provincii Poznani (1845-1859) získal přízvisko „kepenský magid“ (lidový kazatel, vypravěč). Jako nesmiřitelný odpůrce reformního hhnutí a židovského osvícenství se dostal do konfliktu se židovskými i nežidovskými soudy, dočkal se pomluv, zatčení a jako politický buřič též vyhnanství. Působil jako vrchní rabín v Rumunsku a Královci. Ve výkladu Bible se soustředil na „hloubku jazyka“ a „základní význam textu“, který se „zakládá na přesných jazykovědných pravidlech“. Vycházel z toho, že se v Písmu svatém nic neopakuje, nýbrž že každé (zdánlivé) opakování vždy přináší i nový úhel pohledu. Krom toho ve své předmluvě k výkladu proroka Izajáše zdůrazňuje, že prorok nepředává své vlastní myšlenky, nýbrž slova, „která mu Duch svatý, jenž byl na něm, vložil do úst a do pisátka“.
[5] 1921-2012, se stal v Izraeli známým jako vítěz první izraelské i světové soutěže ve znalosti Bible. Jeho postižený otec, Noach Chacham, byl židovským učitelem Bible, který se roku 1913 přestěhoval z Vídně do Jeruzaléma. Kvůli vadě řeči se obával poslat svého jediného syna do školy a za nesmírně nuzných poměrů ho vzdělával sám. Biblická soutěž v srpnu 1958 ukázala, že je to génius. Svou legendární kariéru založil na výkladech Písma, které mám k dispozici pouze v hebrejštině.
[6] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים ג-ה, מזמורים עג-קן (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שישית תש”ן/1990), קכו.
[7] August Dächsel, Hg., Das Alte Testament mit in den Text eingeschalteter Auslegung, ausführlichen Inhaltsangaben und erläuternden Bemerkungen, Band 3. II/1: Lehr- und prophetische Bücher (Leipzig: Verlag von Justus Naumann, 2. Auflage 1876), 313.
[8] Ezechiel 47,1-12; Zacharjáš 14,8; Zjevení 22,1-2.
Autor
