Tu bišvat – Nový rok stromů

Každý milovník přírody žijící v Izraeli, který nepozoruje jen výdobytky, jako je kapková závlaha, hydroponie a odsolování vody, má dojem, že Izraelci, ať už Židé nebo Arabové, nemají příliš smyslu pro životní prostředí. Soudě podle množství odpadků, které všude zanechávají, se zdá, že jim na vlastní zemi příliš nezáleží. Nemluvím jen o plastových lahvích, igelitových pytlíkách, jednorázovém nádobí, pivních lahvích nebo plechovkách. Ne, najdete tu opotřebované pohovky a židle, matrace a samozřejmě spoustu plenek a vlhčených ubrousků.

Ať je to tak nebo tak, židovský lid slaví každoročně svátek, který by se mohl nazvat svátkem životního prostředí. Jedná se o Tu bišvat, Nový rok stromů.

Datum 15. švat bylo zvoleno v 1. století Hilelovou školou jako dělítko starého a nového zemědělského roku. Podle něho se pak určovaly desátky z plodů pro příslušný rok. Letos v židovském roce 5783 spadá 15. švat na 6. února 2023. Název měsíce švat pochází z biblické knihy Zacharjáš (1,7). Podle Bible je to jedenáctý měsíc na přelomu zimy a jara.

Slovo „Tu“, respektive hebrejská písmena „Tet“ a „Vav“, znamenají číslici 15. Každé písmeno hebrejské abecedy má svou číselnou hodnotu. Tet a Vav jsou čísla 9 a 6. Proč ne 10 a 5 jako u latinských čísel? Protože tato čísla by se psala jako písmena „Jud“ a „Hej“, „Jah“, což je začátek a zkratka biblického Božího jména, které obvykle překládáme jako Hospodin. Tato zkratka se vyskytuje například ve zvolání „Halelu Jah!“ – Chvalte Hospodina. Židé jsou velmi opatrní. Aby nedošlo ke zneužití svatého jména, používají pro vyjádření číselné hodnoty 15 čísla 9 a 6 místo 10 a 5.

V diaspoře prý sedávali kolem hromad ovoce, vzpomínali na Izrael a vyprávěli si plni stesku o jeho plodech. Ze 17. století se dochovala kniha, kterou sestavil Chemdat haJamim, v níž je popsán „Seder Tu biŠvat“ – liturgie svátku. Ta se s obměnami a doplňky používá i dnes. V jejím rámci se pijí čtyři kalichy vína, bílého a červeného, které symbolizují čtyři roční období a citují pasáže z Tóry, proroků a Mišny. Požívá se ovoce země Izrael i plody tzv. „sedmi druhů“, které jsou pro Izrael reprezentativní a jejichž výčet se nachází v 5. knize Mojžíšově 8,7-8: „Vždyť Hospodin tě uvádí do dobré země…do země pšenice i ječmene, vinné révy, fíků, granátových jablek, do země olivového oleje a medu,…“ přičemž za med se považuje sladkost datlí.

Sázení stromů se obnovilo s návratem Židů do země. 15. dne měsíce švat v roce 1890 vyrazil ve městě Zichron Ja‘akov učitel a spisovatel Zeev Jabec se skupinou žáků ke slavnostnímu sázení stromků. V roce 1908 vyhlásil Odbor učitelů tento den za oficiální svátek sázení a později tuto ideu adoptovala Keren hakajemet leIsrael, židovský národní fond. Takový způsob oslavy je ovšem možný pouze v zemi Izrael, což je zakotveno ve verši: „Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy…“ (3. Mojžíšova 19,23), který Židé povazují za přikázání.

Strom není v Izraeli samozřejmostí a Tu bišvat se stal příležitostí si všechny přednosti stromů připomenout. To se už pak netýká jen ovocných stromů, ale stromů vůbec. Každý, kdo žije v horkých krajinách ocení vzácný a životně důležitý dar stromů, kterým je stín. V antice byl považován za vůbec první plod stromu. Stromy chrání nejen před sluncem, ale i před vichřicemi, udržují dešťovou vodu a oživují půdu. Jeden ze zakladatelů dnes hotelového města Eilat na nejjižnějším cípu Izraele u Rudého moře, český Žid, Jenda neboli Ja’akov Feldmann, vyprávěl, že se pomocí stromů podařilo snížit teplotu o deset stupňů celsia tedy s 50 na 40 stupňů.

Na sázení jsou každoročně připraveny sta tisíce stromků, hlavně cypřiše, cedry, borovice, duby a eukalypty. Eukalypty jsou mezi stromy ty nejvyšší, ale nemohou se sami vysemenit. Z výšky dvaceti metrů se češou jejich plody, z nichž se pak získávají semena. Do organizovaného sázení se kolem svátku pustí školáci, vojáci, rodiny i skupiny turistů. Od zničujícího požáru na Karmelu v roce 2010 jezdí do Izraele v tomto období pravidelně pomáhat i skupina českých lesáků.

Při sázení stromů se recitují modlitby, které jsou prosbou o požehnání lidu Izrael a země, kterou nebeský Otec zaslíbil jejich praotcům, prosba o déšť a rosu, o požehnání rostlinám, zasazeným stromům a prosba „zakořeň i nás v zemi otců, požehnej, abychom rostli s těmito stromy a skrze nás došli požehnání všechny národy země.“ Existuje mnoho duchovních rabínských výkladů na základě biblických přirovnání člověka ke stromu jako např. v 1. Žalmu: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas“ (Žalm 1,3). Nebo: „Dny mého lidu budou jako dny stromů“ (Izajáš 65, 22) a „Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako Libanonský cedr…“ Žalm 92,13

Podle Bible mají stromy a lidé mnoho společného, mají své kořeny a jejich život přináší dobré nebo špatné ovoce, podle toho, kde jsou zasazeni a čím jsou zavlažováni: „Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý…“ (Žalm 92,14-16) Překvapivé je, že jedním z velmi používaných veršů, vážících se podle židovské tradice ke svátku stromů, je srovnání z 5. knihy Mojžíšovy 20, 19: „…člověk je strom na poli…“ ve skutečnosti se jedná o úlomek verše, který v souvislosti není snadné pochopit, jak ukazuje nejen náš český překlad: „Což je strom na poli člověk, abys jej také obléhal?“

Nový rok stromů se jako i všechny ostatní svátky slaví i ve školách a školkách. Jak bych se jinak seznámila s krásnou básní izraelské spisovatelky a textařky Datji Ben Dor, kterou jsem tu pro naše čtenáře přeložila z hebrejštiny?

Jaké to je být stromem
Datya Ben Dor[1]

Jednou jsem se ptala: „Strome,
jaké to vlastně je, být stromem?“
„To asi nemyslíš vážně!“
„Ne, myslím to zcela vážně:
Máš se dobře nebo špatně?“

„Špatně? Jak jsi na to přišla, jak?“
„Vězíš přece v zemi, tak!“
„Domovem je pro mě zem.
Jsem v ní pevně zasazen.“

„A když se ti někdy zachce
podívat se na procházce,
jak se mají přátelé?“
„To je ale veselé!

Proč bych chodil sem a tam.
Podívej se, jak se mám!
Motýli jsem obletován,
Ptačím zpěvem oblažován.
Vítr mě příjemně hladí,
do nejzazších dálek hledím…“

„A v noci, když všichni spí, co pak?“
Když usne motýl, květ i pták,
poslouchám ticho,
jak dýchá země.
A na větvích, co rostou ze mě,
v hnízdech se tulí holátka.
Rosa padá, plody zrají
To vše musím v noci chránit.“

„Miluji tě, strome!“ řekla jsem.
Pak za domem, přesně tady,
pod oknem, co jde do zahrady,
u cestičky na náš dvorek
zasadila nový stromek.

[1] Originál v hebrejštině najdete na https://shironet.mako.co.il/artist?type=lyrics&lang=1&prfid=1743&wrkid=7264.