Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
2. srpna 1923: Szymon Perski přichází na svět v polské, dnes běloruské Višněvě.
1934: přistěhování do Palestiny; mládí prožívá Šimon Peres v Tel Avivu; následuje studium na zemědělské škole v mošavu Ben Šemen; spoluzakladatelem kibucu Alumot v údolí Jordánu.
1943: zvolen tajemníkem socialisticko-sionistického hnutí mládeže „HaNoar HaOved“
1944: návrat do Alumot, kde Peres pracuje jako rolník a pastevec stád
1947-1948: během izraelské války za nezávislost odpovídá za nákupy zbraní a odvody k vojsku
1948: šéfem námořnictva
1949: vedoucím delegace ministerstva obrany vyslané do USA; v té době studuje na „Newyorské škole pro sociální výzkum“ a na Harvardově univerzitě
1952-1953: zástupce generálního ředitele ministerstva obrany
1953-1959: generálním ředitelem ministerstva obrany; do této doby spadá nákup francouzských bojových stíhacích letounů Mirage III, sinajské tažení (1956), na jehož plánování měl Šimon Peres rozhodující podíl, a zahájení izraelského jaderného programu.
1959-2007: členem Knesetu
1959-1965: náměstkem ministra obrany
1965: spolu s Davidem Ben Gurionem opouští Peres vládnoucí stranu Mapaj a stává se generálním tajemníkem Rafi, kandidátka izraelských pracujcích
1968: Mapaj a Rafi se společně stávají izraelskou Stranou práce
1969: jmenován ministrem přistěhovalectví se zvláštní odpovědností za rozvoj obsazených území
1970-1974: ministrem dopravy a spojů
1974: ministrem informací za Goldy Meirové
1974-1977: ministrem obrany. Do této doby spadá druhá prozatímní dohoda s Egyptem , osvobozovací akce Entebbe/Uganda (1976) und koncepce „dobrého plotu“, která obyvatelům jižního Libanonu vytvořila pracovní možnosti v Izraeli.
1977: krátce úřadujícím premiérem po odstoupení Jicchaka Rabina
1977-1992: předsedou Strany práce
1978: zvolen viceprezidentem Socialistické internacionály
1984-1986: premiérem v rámci vláy národní jednoty; v té době se Izrael stáhl z jižního Libanonu (1985)
1986-1988: ministren zahraničí a vicepremiírem za Jicchaka Šamira
1988-1990: ministrem financí a vicepremiérem ve vládě národní jednoty
1990-1992: vůdcem opozice v Knesetu
1992-1995: ministrem zahraničí. Do této doby spadá podpis „ujasnění principů“ s Organizací pro osvobození Palestiny (září 1993) a mírová smlouva s Jordánskem (říjen 1994)
1994: Nobelova cena míru společně s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem
1995-1996: úřadujícím premiérem a ministrem obrany – po zavraždění Jicchaka Rabina 4. listopadu. Navzdory sebevražedným atentátům Peres usiluje o udržení mírového jednání s Palestinci při životě.
1996-1999: členem zahraničního a obranného výboru Knesetu
Říjen 1997: založení „Peresova mírového střediska“ na podporu společných arabsko-izraelských iniciativ
1999-2001: ministrem oblastní spolupráce
2001-2002: ministrem zahraničí a vicepremiérem ve vládě národní jednoty za Ariele Šarona
Leden-listopad 2005: vicepremiérem za Ariela Šarona
Květen 2006: jmenován vicepremiérem za Ehuda Olmerta a ministrem rozvoje pro Negev a Galileu
Červen 2007-červenec 2014: devátým prezidentem státu Izrael
V noci z 27. na 28. září 2016 Šimon Peres čtrnáct dní po mozkové mrtvici umírá v nemocnici Šeba v Tel HaŠomer.
Autor
