Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Z čistě objektivního pohledu věnuje svět modernímu státu Izrael nadprůměrnou pozornost. S 8,4 milionu obyvatel se Izrael řadí na 96. místo na světě, bezprostředně za Tádžikistán a Honduras, ale těsně před Rakousko a Švýcarsko. Zeptáte-li se Googlu na pořadí vojenských mocností, pak se Izrael – podle zvolených kritérií – objevuje na jedenáctém, čtrnáctém, patnáctém, či dokonce na devětadvacátém místě. V seznamu „nejvlivnějších“ nebo „nejmocnějších zemí světa“ je státeček na východním pobřeží Středozemního moře již na místě osmém.
Je do očí bijící, že v mnoha významných článcích o tom, nakolik je v různých zemích bezpečno, není Izrael vůbec zmiňován. Pak ale narazíte na žebříčky „nejméně bezpečných zemí světa“, v nichž Izrael figuruje na dvacátém místě, kdežto Amerika v témže seznamu až na padesátém – jako by život v Izraeli byl nebezpečnější než v USA. V roce 2017 bylo ve Spojených státech střelnou zbraní zabito 15 612 lidí, zatímco výčet obětí izraelsko-palestinského konfliktu v Izraeli dosáhl za totéž období počtu 113. Kdyby bylo v Izraeli tak nebezpečno jako v USA, pak by v poměru k počtu obyvatel muselo být v roce 2017 v Izraeli jen střelnými zbraněmi zabito 422 lidí.
V listopadu 2003 Evropská komise zveřejnila průzkum veřejného mínění, podle něhož je Izrael „největší hrozbou pro světový mír“ – nejen tedy z hlediska radikálně islamistické vlády Íránu nebo lidí v Bangladéši. Před patnácti lety takhle uvažovalo šedesát procent Evropanů. Většina obyvatel Evropy tehdy pokládala Izrael za větší nebezpečí pro světový mír než Írán, Severní Koreu nebo Afghánistán.
Od roku 2006 odsoudila Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) Izrael jednašedesátkrát, kdežto všechny ostatní státy dohromady pětapadesátkrát. To by se dalo chápat tak, že situace v oblasti lidských práv je v Izraeli horší než ve Spojených státech, Rusku, Saúdské Arábii, Íránu, Somálsku, Myanmaru a Sýrii dohromady. Nechci teď naznačovat, že OSN odsuzuje něco, co neexistuje; spíš věc chápu tak, že OSN stát Izrael posuzuje tak pečlivě proto, že židovský národ a jeho stát nastavují standard pro veškeré lidstvo.
To, že moderní stát Izrael je vnímán jako měřítko, se očividně netýká jen lidských práv, nýbrž i celé řady dalších oblastí. Izrael tedy slouží například jako vzor pro odpověď na otázku, jak by se měly ve 21. století definovat národní státy, nebo jak by „kolonialisté“ měli jednat s „původními obyvateli“. S Izraelem se kupříkladu operuje v debatách o tom, zda může náboženství definovat národní identitu, zda lze na vyhlášení války odpovědět válkou nebo jak může demokratická země vést asymetrickou válku (tj. válku s významnými rozdíly v silách, strategii či taktice válčících stran – pozn. překl.). K asymetrickému konfliktu dochází, když je armáda demokratického státu nucena čelit hrozící mase civilistů motivovaných cizí věroučnou soustavou.
V Jižní Africe hospodářský bojkot svrhl režim apartheidu. Židovský stát se během desetiletí, v nichž byl nucen snášet bojkot všeho druhu, stal premiantem technologického rozvoje (tzv. startup nation). Izrael nastavuje měřítka tím, že světu ukazuje, že hrozby nejsou důvodem pro zoufalství, či dokonce podrobení, ale že je nutno je chápat jako výzvy. Nepřítel v zádech může posloužit jako spouštěč záplavy vynálezů, jak ukazují obranné systémy, které přivodily konec věku raket, jakož i takové vedení války, které očividně umožňuje bombardovat v nepřátelské zemi místo s předpokládaným atomovým reaktorem, aniž by to vypadalo jako útok, na nějž by se mělo odpovědět vyhlášením války. Dov Moran, vynálezce USB flash disku, to shrnuje takto: „Pokaždé, když jsme se ocitli v krizi, museli jsme vynalézt něco nového.“
Ve světě, jemuž zdánlivě hrozí chaos a zhroucení, Izrael nastavuje nový standard naděje. To neplatí jen pro svět politiky a vojenství, nýbrž i pro umění – kde jedinečná kulturní rozmanitost vede například k přetváření starých lidových jemenských písní v hity moderního popu – a pro přírodní i humanitní vědy jakbysmet. To, že třicet procent všech laureátů Nobelových cen tvoří Židé, nijak nesouvisí s geny. Spíše je třeba v tom vidět ovoce staleté gramotnosti národa, který si díky ní mohl v obrovské míře dovolit přepych talmudických fines, a to často v nepřátelském prostředí. Upíše-li se však celý národ právnické a jazykovědné akrobacii, musí z něj občas vyrašit nějaký ten Einstein.
Za zmínku stojí, že světová veřejnost svým zaměřením na Izrael potvrzuje to, co Bible říká už po celá tisíciletí: Izrael je měřítkem, podle nějž mají být posuzovány nežidovské národy. A Nový zákon celkem jasně varuje: Běda tomu, kdo si všímá třísky v oku bratra a přehlíží trám, který jemu samotnému trčí z hlavy.
překlad Ivana Kultová
Autor
