Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
„Sukot“ jsou jedním ze tří velkých poutních svátků (2. Mojžíšova 34,23n.). Vedle Pesachu a svátku týdnů je svátek stánků největším, nejvytouženějším, nejpopulárnějším a nejradostnějším rodinným svátkem židovstva. Stručně řečeno: je to – v příkrém protikladu k vážnému tichu dne smíření, k Jom Kipur – opravdu „svátek“.
Na připomínku čtyřicetiletého putování pouští po odchodu z Egypta má Izrael po sedm dní bydlet v chýších z listí, „sukách“. Proto lze ve dnech 15. až 21. tišri – což letos připadá na 5. až 11. října – v Izraeli na balkonech, před obytnými domy, v zahradách, na verandách, v parcích i na parkovištích spatřit tyto „suky“, v nichž se týden odehrává život rodin. Zbožní Židé tráví ve svých chýších z listí dokonce i noc.
Pouze první a poslední den Svátku stánků [česky nazývaného též „Pod zelenou“, pozn. překl.] jsou svátečními dny, kdy v Izraeli utichá veřejný život. Mezi tím má mnoho obchodů v Izraeli otevřeno, byť omezeně, tj. se zkrácenou prodejní dobou. Co lze odložit, odkládá se. Děti mají tou dobou školní prázdniny a celá země se o Svátku stánků hemží výletníky. Mnohde panuje mezi lidmi slavnostní nálada.
V synagogách se v týdnu Svátku stánků konají zvláštní modlitby. O šabatu se čte celá kniha Kazatel. Zvlášť nápadné je, že Židé věrní zákonu si s sebou na ranní modlitbu berou „čtyři druhy“ rostlin: citrusový plod a dále myrtovou, vrbovou a palmovou větev (3. Mojžíšova 23,40), Tato „kytice“ má v tradici různé symbolické významy.
Hlavní přikázání pro tento svátek – krom kytice ze čtyř druhů a stavění stánku – zní: „Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách.“ (5. Mojžíšova 16,14). Podle židovské tradice se toto přikázání musí bezpodmínečně splnit, třebaže v minulých letech byla doba svátku stánků často dobou politického napětí a z nich plynoucích násilných střetů.
Sedmý den svátku se nazývá „Hošana raba“ a je to den přímluv za dobrou sklizeň v příštím roce; jde o doplněk k Velkému dni smíření. Proto se vžil zvyk trávit celou noc modlitbou a četbou Bible.
Osmý den svátku je, stejně jako první, dnem odpočinku. Modlitba se toho dne týká zvláště deště – a nezřídka vskutku přichází začátek deště v Izraeli právě koncem Svátku stánků.
V období Druhého chrámu se o Stáncích přinášela ještě zvláštní oběť nápoje, na niž snad upomíná Izajáš 12,3 „S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. “ V této souvislosti je pravděpodobně třeba chápat i Ježíšova slova v jeruzalémském chrámě o Svátku stánků: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ (Jan 7,37n.). Vzhledem k Novému zákonu je Svátek stánků jediným ze tří židovských poutních svátků, jehož zaslíbení se ještě nenaplnila. O Pesachu si křesťané připomínají Ježíšovo ukřižování a vzkříšení, o Šavuot (Letnicích) došlo k vylití Ducha svatého; jen se Stánky si mnoho křesťanů neví rady. Prorok Zacharjáš však mluví o tom, že jednou budou každoročně přicházet všichni nežidé, „aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili slavnost stánků. Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť“ (Zacharjáš 14,16n.).
Se západem slunce posledního dne Svátku stánků začíná svátek „Šmini aceret“, „osmý den shromáždění“. Navazuje sice na Sukot, je to však samostatný svátek, pro nějž už neplatí přikázání sedět v chýši. Také se již nenosí kytice se „čtyřmi druhy“.
Četba Bible se při synagogálních bohoslužbách řídí plánem, podle nějž se za rok přečte celá Tóra – Pět knih Mojžíšových. Po svátku Šmini aceret se tento kruh uzavírá: čte se poslední úsek z 5. knihy Mojžíšovy a hned po něm první úsek z 1. knihy Mojžíšovy. Smět předčítat poslední úsek z Tóry platí za velkou čest. Ten, komu je to přiděleno, se stává „ženichem Tóry“ a ten, kdo smí číst první slova Písma svatého – „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ – je „ženichem počátku“.
Z radosti nad tím, že Bůh svému lidu svěřil Tóru, své Slovo, vynášejí židovští věřící v předvečer tohoto svátku ze synagogální schránky na Tóru všechny její svitky. S těmito drahocennými svitky v náručí pak muži v synagoze tančí v dlouhém průvodu. V náboženských čtvrtích se tento svátek radosti někdy protáhne o několik hodin a v oslavách se pokračuje na ulici. Proto se tento svátek nazývá též „Simchat Tóra“ – „Svátek radosti ze Zákona“.
přeložila Ivana Kultová
Autor
