Izrael a koronavirus

  • 26 března, 2020
virus-4937553_1920 (1024x547)

Izraelci se cítí jako jedna rodina. Podle jednoho sociologa je soukromá sféra v Izraeli neznámým pojmem. O třetím březnovém víkendu nařídila vláda zachovávání odstupu. Mnoho Izraelců tak stanulo před ohromným problémem: žádná objetí, štípání do tváře, polibky, potřásání rukou, doteky….

Američané, Němci nebo Češi se jako širší rodina sejdou možná tak jednou za rok; Izraelci – i ti docela světští – o každém pátečním večeru v předvečer šabatu, nebo aspoň o šabatu. Nyní, ve stínu koronavirové pandemie, se Izraelci ze všech sil snaží přeorientovat se na objetí na dálku, vzdušné polibky, virtuální podání ruky, šťouchnutí loktem, ťuknutí bot a salutování.

Zkušenosti ze samovazby

O slovo se hlásí Natan Šaranský, bývalý ministr kabinetu a jednatel Židovské agentury. Pro svou významnou podporu vystěhovalectví Židů do Izraele strávil jako „vězeň Siónu“ devět let v sovětských věznicích. „Polovinu té doby jsem prožil o samotě. Čtyři sta pět dní v izolaci! Takže mám zkušenosti s tím, jak se dá izolace přežít,“ vykládá Šaranský v krátkém filmu, kde nabízí pětici rad:

„Za prvé: ujasni si, proč v té izolaci jsi. Jsem voják. Mám určitý úkol. Jsme v celosvětové válce, to musí být pro náš postoj určující.

Za druhé: Neklamte se očekáváním, že to celé brzy skončí. Zklamání oslabuje. Věděl jsem, že to, kdy budu propuštěn, nezávisí na mně. Také jsem ale věděl, že to, zda zůstanu svobodným člověkem, na mně závisí. Dělejte si plány a uvádějte je do praxe! Vezměte svůj život do vlastních rukou!

Za třetí: Ani na okamžik neztrácejte smysl pro humor. Dokud se dokáži vysmát sobě i jiným, jsem svobodný člověk.

Za čtvrté: rozpomeňte se i na své koníčky.“ Ve vězení hrál Šaranský, „aby nepřišel o rozum,“ v duchu sám se sebou šachy. A tak se v tom zdokonalil, že později dokonce jednou porazil mistra světa v šachu Garriho Kasparova. „Musel jsem hrát bez šachovnice,“ uklidňuje Šaranský své diváky a radí zkoušet to i s jinými koníčky. „Teď je načase užívat si života!“

Za páté Šaranský radí: „Nezapomínejte, že jsme národ. Vnímejte spojení se všemi bydlícími na Siónu i se všemi, kteří na něm ještě nebydlí.“

Čas pro rozkvět humoru

Zatímco svět čeká, jaký zázračný prostředek proti Covidu 19 „ti mazaní Židé“ objeví, berou Izraelci podle všeho vážně Šaranského radu číslo tři. Časy krize, to je velmi plodná doba pro nejlepší vtipy:

„Ztratil jsi peněženku nebo brýle? Zavolej „Madu“ (Mada je zkratka pro izraelskou záchrannou službu „Magen David adom“, Červenou hvězdu Davidovu) a postěžuj si na horečku. Oni ti pomohou se rozpomenout na všechna místa, na kterých jsi se posledních dnech vyskytoval.“

Nebo: „Fakt je, že to doma vůbec není taková nuda. Je přece zajímavé, že v jednom balíčku rýže je 7 456 zrnek, kdežto v jiném 7 489.“

Či: „Na jednom z typických stánků s falafelem (fritované kuličky z cizrny)  visí tabulka v arabštině a hebrejštině: „Všem, kteří si v poslední době stěžovali na novou chuť šavarmy (obdoba řeckého gyrosu) a falafelů: jen žádné starosti prosím! Důvod je v tom, že si naši pracovníci myjí ruce. S Boží pomocí se původní chuť brzy zase vrátí.“

Anebo třeba: „Do banky vejdou dva v rouškách. Všech se zmocňuje panika. Tu oba zvolají: „Uklidněte se. Je to jen bankovní loupež!“

Ze všedního dne manželského života

Ve druhé polovině března zužovala nařízení ministerstva zdravotnictví životní prostor víc a víc. Normálně si lidé v Izraeli nenechají ujít žádnou příležitost k setkání, teď by se měla dokonce omezit účast na pohřbech a svatbách.

„Existuje nějaká možnost, aby ministerstvo zdravotnictví zakázalo svatby i se zpětnou platností?“ ptá se někdo na Facebooku, ale pro jistotu hned dodává: „O ten dotaz mne požádal jeden kamarád!“ – Odpověď poskytl ve svém videu s radami: „Ministr zdravotnctví důrazně podotýká: Ruší se pouze sňatky. Kdo žije v manželství, ať v něm pokračuje jako dosud.“

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, o kterého se vedou vášnivé spory, si našel díky koronavirové krizi nový úkol, kterého se nezhosťuje zrovna špatně – osvětu pro národ, jak se chovat: jak správně kýchat, smrkat, zdravit se a zachovávat odstup.

„Šalom, Bibi!“ reaguje na to jeden televizní divák na aplikaci WhatsApp, „včera jsi vysvětloval, že máme od sebe zachovávat odstup dva metry. Naše postel je ale jen 1,80 m široká. Manželka odmítá spát na zemi. Co máme dělat?“

Jiný se hlásí ze samovazby: „Jsme s manželkou v karanténě. Po dvou dnech jsme spolu začali mluvit. Je to vlastně docela fajn ženská.“

Staré propasti

Vedle Netanjahua je v těchto dnech středem pozornosti především jeho ultraortodoxní ministr zdravotnictví Ja´akov Litzman. Při pohledu na toho důstojného pána s dlouhým plnovousem se člověk bezděky rozpomene na hlubokou propast mezi náboženskými a sekulárními Židy, která rozděluje izraelskou společnost – zvláště když se může stát, že se Litzman i na tiskových konferencích objeví v širokém klobouku zvaném štrajml.

„Jak máme pracovat,“ ptá se nějaký uživatel internetu svého ministra zdravotnictví, „když nám ukládáš karanténu a tak těžká omezení?“ – Odpověď: „Já a můj kolektiv po celý život vůbec nepracujeme. A vy teď remcáte kvůli pár týdnům? Styďte se!“

Nové obavy

Vláda, aniž to nechala projednat v parlamentě, povolila vnitrozemské tajné službě „Šin bet“ sledovat mobilní telefony, aby mohla varovat pacienty, kteří přišli do styku s koronavirem. Ve společnosti, v médiích a také mezi právníky se o tom samozřejmě vedou bouřlivé debaty.

Továrna na vtipy vychrlí dotaz: „Z jakých součástí se skládá strach Izraelců před koronavirem?“ – Odpověď: „Jedno procento tvoří strach ze smrti a devadesát devět procent obava, že někdo zveřejní tvůj trapný termínový kalendář.“

Pesimisté, kteří jsou v Izraeli tradičně vzácností, si teď šuškají: „Jen počkejte, až se s tím ‚Covidem 19‘ vypořádáme, budou už Číňani mít zčistajasna ‚Covid-19 plus‘.“

Nový svátek na obzoru

Bez náboženství je život v Izraeli nemyslitelný. A ta koronavirová hysterie připadá zrovna na dobu před Pesachem. Kdesi v hlubinách podvědomí Izraelci vědí, že se Bůh za existenci izraelského národa zaručil (viz například Jeremjáš 31,35-37). V praxi to znamená, že při každém ohrožení existence, které židovský lid během dějin zažil, došlo zatím vždycky ke zničení tohoto ohrožení nebo toho, kdo vyvolený národ ohrozil.

Jenže se při každé takové příležitosti Božímu lidu předepsal nový svátek. Jak můžeme velice dobře vidět na svátcích Purim, Pesach nebo Chanuka. Na tomto pozadí je třeba porozumět následující zprávě, která proběhla sociálními sítěmi:

„Koronu přežijeme. S tím si nedělám starosti. No ale pomysleme na pravnuky pravnuků našich pravnuků. Ti se budou každoročně muset na čtrnáct dní uzavřít ve svých domech a žít jenom z konzerv. Přitom budou muset zpívat chvalozpěvy na toaleťák a všelijakými dalšími obyčeji Svátku korony si připomínat zázrak, jejž Svatý, pochválen budiž, učinil na dítkách Izraele.“

Řešení problému

Janiv Kalif z hebrejského zpravodajského webu Hamal se Litzmana zeptal, zda tedy musejí Izraelci zůstat v karanténě až do 8. dubna, kdy začínají svátky.

Odpověď izraelského ultraortodoxního ministra zdravotnictví zněla: „Modlíme se a doufáme, že o Pesachu přijde Mesiáš, a tím i čas našeho vykoupení. Brzy vyrazíme do svobody. Přijde Mesiáš a vysvobodí nás ze všech problémů tohoto světa.“

To, že je takovéhle odpovědi v době pandemické krize schopen právě ministr zdravotnictví, ovšem Izraelce, kteří očekávají „zvládnutí téhle krize od vědy“, pořádně nadzvedlo.

Těžko zjistit, jak vážně sami sebe pojímají ultraortodoxní rabíni, když se slovy „nedělám si legraci“ začnou rozvláčně a podrobně rozkládat, jak se připravuje lektvar ze skořice, kardamonu a zázvoru. „Udělá to fúúú,“ vykládá svým žákům ctihodný muž v černém klobouku a s dlouhým plnovousem, „a celá ta chřipka uteče. Celý život už žádnou koronu nedostaneš, dokonce ani po vzkříšení z mrtvých. Je to vyzkoušené a otestované!“

Vynucený šabat

Nákaza koronou, jak v půli března konstatoval jeden Izraelec, má jednu kladnou a potěšující stránku. „Příští šabat bude prvním šabatem v dějinách státu Izrael, kdy neuvidíme žádnou veřejnou dopravu, auta, práci, restaurace, otevřené obchody, bary ani kluby, žádné kino, plážové radovánky ani kopanou. Bude to doopravdy ryzí šabat, kdy se každá rodina třikrát denně podle předpisu sejde doma u stolu k jídlu. Nikdo nebude mít nikam naspěch. Kam by také chodili?“

Všeobecně to vypadá, že nábožní lidé v Izraeli využívají každé příležitosti k připomínkám, že „všechno je shůry“. „Svatý, pochválen budiž, ovládá svět. Prostřednictvím viru, jejž lze těžko rozeznat pod mikroskopem, nařídil šabat celému světu.“

Opravdu na to přicházejí i světští Izraelci: „Závod s časem byl zastaven. Svět jede jen na nouzový provoz. Což má něco do sebe.“ A ti náboženští důrazně dodávají: „Ukazuje se, že ten zlý sen, když už se s ním musíme smířit, je úžasným darem. Když o pátečním večeru zažíháme dvě světla a říkáme Tvůrci světa: Tady jsme.“

Na závěr trocha biblické akrobacie…

…která se bez hebrejštiny a základního talmudického vzdělání těžko vysvětluje. No, zkusím to.

Přísloví 18,14: „Mužný duch snáší nemoc“ Hebrejský text vykládá doslovně: „Duch muže živí jeho nemoc“, to znamená „ovládá svou nemoc a řídí ji“.

Talmudista, který se nemusí zdlouhavě zdržovat překlady do nesemitských jazyků, přejede při výkladu tohoto místa prstem do „Jonatánova targumu“ – aramejského překladu starozákonního textu, jehož autorem je Jonatán ben Uzziel. To byl Ježíšův současník a je pochován v Galileji poblíž pohorského městečka Safedu. Před dvěma tisíciletími přeložil hebrejské slovo pro „nemoc“ (machalah) do Ježíšovy mateřštiny výrazem „kurhaneh“, což zní jako „koronah“. A talmudista to okomentuje: „Tady máme naši koronu!“

„Co je řešením?“ otáže se hned jedním dechem židovský učenec. „Tady si Raši – rabi Šlomo Jicchaki, který žil v 11. století v Troyes a Wormsu – ví rady: „Duch muže, který se skutečně ovládá, nedopřeje ve svém srdci žádný prostor pro starosti. Vše, co ho postihne, přijímá s radostí a s otevřenou náručí. Síla ho neopouští.“ Raši už před osmi sty lety věděl a řekl nám, co máme dělat,“ zní stručný komentář ortodoxního Žida.

Bez dlouhého přemýšlení sklouzne jeho prst po stránce komentovaného biblického textu dolů, ke komentáři rabiho Davida Altschulera „Mecudat David“, jehož autor žil a učil v 18. století v haličském Javorivě.

Altschuler vykládal: „Rozumný duch v muži strpí nemoc těla a drží ji pevně v rukou. Duch totiž ovládá tělo, dokud je tělo zdravé, ale i v nemoci.“ Jasné poselství: jsme povoláni k tomu, abychom nemoc ovládli. Zmocnil nás k tomu Stvořitel.

Závěrem ukáže na čísla kapitoly a verše vykládané pasáže: Přísloví 18,14 – hebrejsky: mišlel jud chet, jud dalet. Hebrejská písmena jud, chet, jud, dalet tvoří slovo „jachíd“, „jediný““, „jednotlivý“, „osamocený“.

Se zřetelem ke všem těmto výrokům dospívá talmudista k závěru: „Jedinec, jenž se nalézá v osamění, jenž je sám, nemá strach z této nemoci, která se šíří celým světem. Žida se nedotkne, neboť Židé jsou plni radosti a jistoty.“

Překlad Ivana Kultová

Bitte informieren Sie mich über neue Artikel