Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!

Zcela přirozeným vyvrcholením doby rozjímání a pokání během hebrejského měsíce elulu, Nového roku a následujících deseti „Dnů bázně“ je „Velký den smíření“, „Jom kipur“. V současném roce 577á od stvoření světa připadá 10. den měsíce Tišri na 30. září 2017 po Kristově narození.

Již brzy odpoledne 9. tišri utichá v Izraeli veškerý život. Některá ultraortodoxní společenství toho dne přede Dnem smíření ještě ráno zabíjejí kohouta. Pak tímto obětním zvířetem mávají nad hlavou hříšníka. Tento obřad „Kaparot“ ukazuje, že na odpuštění hříchů musí téci krev. Některá společenství nahradila tuto symbolickou krvavou oběť almužnami.

O vlastním svátku Jom kipur ustává veřejný i soukromý život v Izraeli: radio ani televize nevysílá, doprava  se zastavila v celé zemi, do ulic smějí vyjíždět jen sanitky pro nutné případy a bezpečnostní složky. Veškerá jiná vozidla se vystavují nebezpečí, že se na ně snese déšť kamení. Děti po celé zemi si ovšem dne bez dopravy užívají: vyhrnou se do ulic s koly, kolečkovými bruslemi i skateboardy.

Postí se dokonce i Izraelci, jež by se jinak sami považovali za světské. Židovský zákon pro tento den pokání zakazuje oděvy z kůže, šperky, používání kosmetiky, koupání i pohlavní styk. Nálada Velkého dne smíření se vyznačuje bázní a stísněností, zoufalstvím a hrůzou, kterou budí pohled na vlastní hříchy před tváří svatého Boha Stvořitele.

Bible popisuje, jak velekněz v dobách izraelské svatyně jedinkrát za rok, právě o Velkém dni smíření, vstupoval do nejsvětější svatyně (3. Mojžíšova 16). Jom kipur se líčí jako „věčný řád“. Vážnost tohoto dne vyjadřuje varování: „Kdo se toho dne nebude pokořovat, bude vyobcován ze svého lidu. Kdyby někdo konal toho dne nějakou práci, vyhubím ho ze společenství jeho lidu“ (3. Mojžíšova 23,27-32).

Židé věrní zákonu tráví celý den v synagoze na modlitbách, zahaleni v bílém rouše kajícníka, které se jednou později stane jejich rouchem pohřebním. Odpoledne se předčítá kniha Jonáš, kde je zpráva o tom, jak na ohlášení soudu skrze proroka reagovali obyvatelé velkého města Ninive pokáním. Bůh se nechal obměkčit a Ninive nezničil. Též se toho dne myslívá na zemřelé.

Normálně se svátky připadající na šabat přesouvají o den. Jom kipur tvoří z tohoto pravidla jedinou výjimku – podle výkladu rabínů proto, že pro nezasvěcené sice může Velký den smíření vypadat jako den smutku a zkroušenosti, avšak z pohledu věřících převažuje radost z prožitého odpuštění a možnosti nového začátku. Proto též Talmud v traktátu Ta’anit vysvětluje, že žádné dny se v Izraeli nevyznačují takovou radostí, jako Jom kipur a 15. av.

Podle židovské tradice se o Velkém dni smíření zapečeťuje úděl pro nadcházející rok. Proto se lidé již v době blížícího se Dne smíření zdraví „Gmar Chatima Tova“, což volně přeloženo znamená: „Kéž jsi připsán a zapečetěn k dobrému!“ „Velký bílý půst“, jak se tento nejsvětější den židovstva též nazývá, se při západu slunce 10. tišri zakončuje opět svérázným zvukem šofaru.

Již třicet let je tento den pro moderní stát Izrael spjat s jednou z největších katastrof v jeho dějinách, tzv. „Jomkipurovou válkou“. 6. října 1973, na Jom kipur, napadl Egypt spolu se Sýrií židovský stát, což bylo pro izraelské zpravodajské a bezpečnostní složky naprostým překvapením. Bar Levova linie u suezského průplavu, izraelské opevňovací zařízení považované za nedobytné, se zhroutila během několika málo hodin. Situace státu byla po řadu dní velice choulostivá.

přeložila Ivana Kultová

Autor

By Published On: 29 září, 20173,8 min read
Informujte mě prosím o nových článcích