Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Všimli jste si někdy, že má Bible jinou logiku než my? Každým rokem si o Vánocích připomínáme příběh Ježíšova narození a čteme slova anděla řečená Josefovi: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš…“, a záhy Matoušův komentář: „…aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘“ (Mt 1,21-23). Dali mu tedy jméno Ježíš nebo Immanuel? Možná Ježíš Immanuel jako třeba Karel Jaromír?
Dnes už ovšem vím, že to znamená: podívejte se do Izajáše. Ježíš, hebrejsky Ješua, je nejen Vykupitel, je také Immanuel – Bůh s námi. Je Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti a Vládce pokoje (Izajáš 9,5). Uprostřed popisu hrůzných soudů se tu mluví o spálení vojenských bot a plášťů, o pokoji bez konce a o velkém světle. Je to logické?
I letos budeme slavit příchod Spasitele do světa plného válek, tragédií a nemocí. Jedna židovská přítelkyně mi vyprávěla, jak toužebně očekávala Mesiáše a strašně se podivila, když jí jedna křesťanka řekla, že už přišel. Židům je zatěžko v něho věřit, protože čekají na proměnu celého světa, kterou Mesiáš přinese.
Ani my ještě nevidíme jeho vladařství a pokoj bez konce v tomto světě. Ale víme, že už přišel, už je s námi. Co říká do takové situace Izajáš? „Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte.“ (Izajáš 7,9) „Neříkejte zrada všemu, čemu říká zrada tento lid, a čeho se bojí, toho vy se nebojte a nestrachujte. Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a k němu vzhlížejte“ (Izajáš 8,12-13). Kéž se nám to o těchto svátcích poznamenaných Covidem-19 podaří.
Autor
