Důsledky bytí – pokus o překlad

Není náhodou, že Nový zákon začíná výrokem „Βίβλος γενέσεως Ἰησοῦ Χριστοῦ/Biblos geneseos Jesu Christu“, což přeloženo znamená asi „Kniha תֹולְדֹות/toledot Ježíše Mesiáše“ (Matouš 1,1). Hebrejské slovo תֹולְדֹות/toledot je jeden ze základních pojmů Písma.[1] Z tohoto hlediska přicházíme o něco zásadního, pokud tento termín ignorujeme, nechápeme ho správně nebo ho dokonce překládáme zavádějícím způsobem.

Pojďme si to hned vysvětlit: Každý, kdo dosud chápal tento úplně první výrok v Novém zákoně jako nadpis Ježíšova rodokmenu nebo snad dokonce jako název literárního žánru Matouše 1,1-17, ho téměř jistě nepochopil.

Nastavení výhybek v Písmu

V 1. Mojžíšově 2,4 čteme „אֵלֶּה תֹולְדֹות הַשָּׁמַיִם וְהָאָרֶץ בְּהִבָּרְאָם/ele toledot hašamajim veha’arec behibare’am“. Kraličtí to přeložili takto: „Tiť [jsou] rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe).“ Ekumenický překlad zní: „Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe.“ Martin Buber a Franz Rosenzweig míní[2]: „Toto jsou zplození nebe a země: jejich bytí stvořeny.“

Pokud pojem „תֹולְדֹות/toledot“ zatím nepřeložím, stojí v 1. Mojžíšově 2,4 doslova: „Toto jsou תֹולְדֹות/toledot nebe a země, když byly stvořeny.“

V 1. Mojžíšově 5,1 následují po תֹולְדֹות/toledot nebe a země תֹולְדֹות/toledot člověka: „זֶה סֵפֶר תֹּולְדֹת אָדָם/ze sefer toledot Adam“ – „Toto je kniha תֹולְדֹות/toledot Adama“.

Evangelista Matouš zjevně zvolil tuto jedinečnou formulaci pro úvod svého evangelia a postavil Ježíše na místo Adama.

Nadpis v 1. Mojžíšově 5,1 zdůrazňuje, že muž a žena byli stvořeni společně jako člověk k Boží podobě a že jim Stvořitel požehnal a dal jim společné jméno „Adam“, „člověk“.

Pak následuje výčet zplození od Adama k synům Noeho: Šema, Chama a Jefeta, kde je nápadné, jak přesně je udán jejich věk.

Na základě těchto prvních dvou výskytů pojmu תֹולְדֹות/toledot dochází židovská tradice k poznání, že jednotlivý člověk musí být stejně důležitý jako celé dílo stvoření. Z čehož vyplývá známá věta: „Kdo zabije jednoho člověka, jako by zničil celý svět.“

To vede k diskusi o přikázání, které je podle Ježíše největší (Mk 12,28-34) – přičemž Šimon ben Asai z druhé generace tannaitů (první třetina druhého století našeho letopočtu) odporuje rabínu Akivovi, který argumentoval podobně jako Ježíš. Ben Asai se domníval, že תֹולְדֹות/toledot Adama jsou ještě důležitější než ty nebe a země. Koneckonců nejde jen o bližního, ale o člověka vůbec. Bez ohledu na to, zda jde o Žida nebo nežida: každý člověk je stvořen k obrazu Božímu.[3]

Po třetí se objevuje pojem תֹולְדֹות/toledot v 1. Mojžíšově 6,9, kde se pod názvem אֵלֶּה תֹּולְדֹת נֹחַ/ele toledot Noach vypráví příběh potopy.

Poté následují תֹולְדֹות/toledot Noemových synů (1. Mojžíšově 10,1), běžně označované jako tabulka národů: Jde o přehled kmenů, kmenových svazů a národů, které se po potopě rozšířily po celé zemi.

תֹולְדֹות/toledot Šémův (1. Mojžíšově 11,10) následují bezprostředně po Babylonské věži a ukazují spojení od Šéma k synům Terachovým: Abramovi, Náchorovi a Cháranovi.

תֹולְדֹות/toledot Terachovy (1. Mojžíšově 11,27) pojednávají o Terachově rodině, rodinných vazbách a jejich odchodu z Uru Kaldejského s cílem dosáhnout země Kanaán. Toto úsilí však končí v Cháranu, kde Terach zemře.

Celý Abrahamův příběh je nadepsán „וְאֵלֶּה תֹּולְדֹת תֶּרַח/ve’ele toledot Terach“, neboť další תֹולְדֹות/toledot se objevují teprve v 1. Mojžíšévě 25,12.

V Bibli tedy nenajdeme žádné „תֹולְדֹות/toledot Abrahama“ – což je pozoruhodné vzhledem k mimořádně důležité roli, kterou tento muž sehrál, a k historii jeho vlivu, která sahá daleko za hranice Nového zákona i do naší doby.

1. Mojžíšova 25,12 hovoří o תֹולְדֹות/toledot Abrahamova syna Izmaela, který se narodil egyptské ženě Hagar. Jeho rozvětvená rodina se nakonec stává dvanácti kmenným národem, který žije v pouštních oblastech na jih od zaslíbené země.

O pár veršů dál se mluví o „וְאֵלֶּה תֹּולְדֹת יִצְחָק בֶּן־אַבְרָהָם/ve’ele toledot Jitzchak ben Avraham“ („toto jsou תֹולְדֹות/toledot Izákovy, syna Abrahamova“, 1. Mojžíšově 25,19)[4], což není shrnutí Izákova příběhu, ale událostí kolem bratrů Ezaua a Jákoba.

V 36. kapitole 1. Mojžíšovy jsou zmíněny תֹולְדֹות/toledot Ezaua, „to jest Edoma“ (verš 1), neboli „praotce Edoma na hoře Seír“ (verš 9). Skutečnost, že תֹולְדֹות/toledot Ezaua jsou zmíněny dvakrát v rychlém sledu za sebou, tj. vlastně zdůrazněny, je nápadná a tím jedinečná.

Tato kapitola sleduje vývoj Ezauových potomků, geograficky zakotvuje rozšířenou rodinu jihovýchodně od Jordánu a nastiňuje kmenovou konfederaci, která je později opakovaně označována jako Edóm.

A konečně, תֹולְדֹות/toledot Jákobovy (1. Mojžíšově 37,2) nejsou rodokmenem ani nezačínají Jákobovým narozením (1, Mojžíšově 25,26), nýbrž narozením rozhodující osoby Jákobova syna.

תֹולְדֹות/toledot Jákobovy vyprávějí příběh Josefa a jeho bratrů, jejichž prostřednictvím byl v egyptském vyhnanství položen základ k tomu, aby se z volného sdružení rozvětvené rodiny, která se časem stala otroky, nakonec stal hebrejský národ.

V 1. Mojžíšově 32,29 padlo poprvé jméno „Izrael“, když bylo praotci Jákobovi u Jáboku řečeno: „Nebudou tě už jmenovat Jákob, nýbrž Izrael.“

Z posledního výskytu termínu תֹולְדֹות/toledot v první knize Bible skutečně vyplývá, že tyto תֹולְדֹות/toledot směřují k Izraeli.[5] V tomto ohledu není od věci najít účel a význam všech תֹולְדֹות/toledot při určování původu בני ישראל/bnei Jisrael.[6]

Uspořádání a struktura

Rabínská tradice je toho názoru, že Tóra nebyla napsána najednou, ale byla Mojžíšovi předána „svitek po svitku“ (תורה מגילה מגילה נתנה/tora megila megila nitna; bGit 60a).^[7]

Formulace „אֵלֶּה תֹּולְדֹול/ele toledot“, „toto jsou תֹולְדֹות/toledot“, se v 1. Mojžíšově vyskytuje desetkrát. Pokaždé začíná nový oddíl, takže každý svitek, každá „kniha“ začíná tímto výrokem. „To také vysvětluje, proč jsou v některých oddílech úvodní verše, které připomínají nebo shrnují skutečnosti zmíněné v předchozích oddílech.“[8]

Je zřejmé, že výraz תֹולְדֹות/toledot uspořádává takzvané pravěké dějiny. Má funkci ukazatele struktury a postupu ve vyprávění od stvoření k vyvolenému národu, který sleduje první Mojžíšova kniha.[9]

Yael Zieglerová uzavírá: „Poslední výskyt výrazu אֵלֶּה תֹּולְדֹת/ve’eile toledot v 1. Mojžíšově se týká Jákoba (1. Mojžíšově 37,2). To znamená, že doba filtrování skončila. Od této chvíle jsou všichni Jákobovi potomci součástí vyvoleného národa.“[10]

Shrnutí nebo nadpis?

Už zběžný pohled na 1. Mojžíšovu 2,4 ukázal, že se ani redaktoři, vydavatelé ani překladatelé a komentátoři Bible neshodnou na tom, zda se má používat výraz אֵלֶּה תֹולְדֹות/ele toledot, který se v Bibli vyskytuje pouze v množném čísle,[11] jako shrnutí předchozího nebo jako nadpis budoucího.

Bible obecně nikdy nemluví abstraktně a teoreticky o nějakých תֹולְדֹות/ toledot. Slovo se na žádném místě nevyskytuje samostatně bez odkazu, ale je výhradně – ve statutu konstruktu nebo se sufixem[12] – vztahujíce se na nějakou osobu nebo skupinu – kromě v 1. Mojžíšově 2,4, kde nejde o lidi, ale o nebe a zemi.

Při úvahách o funkci tohoto výrazu jako nadpisu je třeba nejprve poznamenat, že אֵלֶּה/ ele („tyto“) na začátku oddílu „obvykle odkazují na to, co následuje“.[13] Dokonce se zdá, že je možné obecně říci, že „אֵלֶּה תֹולְדֹות/ele toledot“ („toto jsou toledot“) „je vždy nadpis“,[14] který se jako úvodní slova „vždy vztahuje na následující“.[15]

Jediným problémem zásadního vysvětlení אֵלֶּה תֹולְדֹות/ele toledot jako nadpisu je výskyt tohoto výrazu v 1. Mojžíšově 2,4: „Toto jsou תֹולְדֹות/toledot nebe a země.“

Řekneme-li se starověkým židovským překladem Starého zákona Septuagintou (LXX), „Αὕτη ἡ βίβλος γενέσεως/Haute he biblos geneseos“ („toto je kniha Genesis“), zjistíme, že text nám po tomto nadpisu neříká o vzniku nebe a země nic dalšího – zejména proto, že stvoření nebe a země bylo podle 1. Mojžíšovy 2,1 expresis verbis dokončeno.

Na žádném místě תֹולְדֹות/toledot nepopisuje vznik, nikde rodokmen nebo genealogii jmenovaného, ale vždy důsledky, následky jeho existence. Stejně tak „nemohou תֹולְדֹות/toledot nebe a země vyprávět o původu a vzniku vesmíru, ale pouze o tom, co se s nebem a zemí stalo po jejich stvoření“.[16]

Samson Raphael Hirsch podtrhuje, že „neexistuje žádný nevhodnější výraz pro vznik“ nebe a země. Spíš jde u תֹולְדֹות/toledot o „přirozené produkty nebe a země“, to znamená, že ‚zahrnují vše, co vzniklo po stvoření spoluprací nebe a země.“[17]

Další תֹולְדֹות/toledot

Mimo 1. Knihu Mojžíšovu najdeme dva další významné výskyty tohoto termínu תֹולְדֹות/toledot:

Ve 4. Mojžíšově 3,1 je pod nadpisem „וְאֵלֶּה תֹּולְדֹת אַהֲרֹן וּמֹשֶׁה/ve’ele toldot Aharon veMoše“ („toto jsou תֹולְדֹות/toledot Mojžíše a Árona“) shrnuto zvláštní povolání a pověření kněží a levitů v izraelském lidu.

A v Rut 4,18, kde se tento termín objevuje po dvanácté, je po úvodu „וְאֵלֶּה תֹּולְדֹות פָּרֶץ/ve’ele toldot Paretz“ („toto jsou תֹולְדֹות/toledot Perese“) svitek Rút shrnut tím, že ukazuje genealogické spojení od Perese, syna Judova, přes Boaze až ke králi Davidovi. Klíčovým článkem tohoto příběhu je moábská Rút, která se věrně a láskyplně starala o svou zatrpklou tchyni Naomi, k níž se připojila.

Pokud výraz אֵלֶּה תֹּולְדֹת/ele toledot popisuje a uspořádává linii od stvoření k vyvolenému lidu, nemělo by nás překvapit, že ve je 4. Mojžíšově 3,1 představen počátek kněžského rodu a v Rut 4,18 základ rodu královského אֵלֶּה תֹּולְדֹת/ele toledot.[18] Obě dynastie hrají rozhodující roli na cestě Božího lidu od stvoření ke znovustvoření.[19]

Kromě toho se v Bibli vyskytuje slovo תֹולְדֹות/toledot, tam, kde se píše o významných lidech, rodinách nebo kmenech a oni jsou „podle jejich jmen, jejich תֹולְדֹות/toledot, jejich rodin, jejich otcovských domů, jejich národů“.[20] Zařazeni do určité historické souvislosti.

Není pochyb o tom, že Tóra neuvažuje o dějinách národa v rámci staletí, ale v rámci svazku otců a synů.[21] Občas nás nadpis אֵלֶּה תֹולְדֹות/ele toledot skutečně vede do minulosti.[22] Pak תֹולְדֹות/toledot provedou historickou kategorizaci, zasadí osobu nebo skupinu lidí do kontextu a nezřídka do souvislosti příčiny a následku.

Původ člověka, vlivy, kterým byl vystaven a jeho zcela osobní historie určují jeho charakter. Ke každému jménu se váže nějaký příběh. תֹולְדֹות/toledot vypovídají o Božím jednání s lidmi, rodinami, širšími rodinami, klany, kmeny, kmenovými svazky a národy.

Jde o to, jak sám Bůh formuje mentalitu, myšlení, charakter, kulturu a v neposlední řadě i náboženství či teologii lidí – a jaká rozhodnutí, myšlenkové struktury a vzorce chování z toho u lidí vyplývají.

To vše není náhoda, ale výsledek cílevědomého působení Stvořitele – prostřednictvím přirozeného vývoje i přímých zásahů, „nadpřirozených“ zázraků, prostřednictvím úspěchů a zdarů, ale i neúspěchů, pochybení a vin.

U תֹולְדֹות/toledot jde o určení a povolání – a pak především o to, že lidé nejsou vydáni na milost a nemilost svému Stvořiteli, nejsou něco jako loutky. Naopak, jsou předurčeni a povoláni k tomu, aby z toho, co jim do života vložil jediný, pravý, živý Bůh, něco udělali.

Slovní kořen ילד/jalad

Bez pochyby je slovo תֹולְדֹות/toledot odvozeno hebrejského kořene „ילד/jalad“, který podle slovníku znamená tolik jako „rodit, porodit“, „zplodit, vyprodukovat“, „narodit se“, „přivést na svět“.

V pozadí významu tohoto slova je tedy zkušenost zrození, události, která byla dlouho připravována. Tato příprava je – ať už vědomě, nebo nevědomě – vyčerpávajícím procesem, který od zúčastněných, zejména od matky, ale také od novorozence, vyžaduje mnoho. Samotný porod je událost, při které je třeba vydržet spoustu potu, bolesti, krve, obav. Někdy končí i smrtí. Začátek nového života nevyhnutelně a nezvratně formuje život rodičů.

Septuaginta (LXX) překládá תֹולְדֹות/toledot jednou „γενεά/genea“[23], pak „συγγένεια/συγγενία/syngeneia/syngenia“[24], a pak na pro nás obzvlášť zajímavých místech „γένεσις/genesis“[25]. Přičemž překládá תֹולְדֹות/toledot v 1. Mojžíšově 2,4 jednoduše a prostě „ἡ βίβλος γενέσεως/he biblos geneseos“. To znamená, že LXX prostě dodává „kniha“ a proto uvádí tento nadpis – zavádějícím způsobem! – jako „Kniha o stvoření nebe a země“.

Hebrejské slovo תֹולְדֹות/toledot se klasicky překládá[26] „Zplození“, konkrétněji pak „Rody“, „Zplozenci“ nebo „Potomci“[27].

Ve svém komentáři k 1. Mojžíšově 5,1 mluví Joseph Herman Hertz o „potomcích“,[28] jiní o „rodové posloupnosti“, „rodové historii“, o „generacích“, „rodinné historii“ nebo „rodinném registru“[29], „něčí potomci, vývoj plození, historie zplozených, co se s nimi děje, co dělají a čeho dosahují“.[30]

To je dále zdůrazněno pozorováním, že druhý pád následující za תֹולְדֹות/toledot označuje vždy pouze otce,[31] předmětem zájmu pak ovšem nejsou rodiče, ale děti.[32] Keil a Delitzsch zdůrazňují: „V žádném případě [nejde] o dějiny zrodu nebo původu jmenovaného druhým pádem (genitivem), ale vždy o dějiny jeho plození a života.“[33]

U prvního výskytu tohoto výrazu v 1. Mojžíšově 2,4 on תֹולְדֹות הַשָּׁמַיִם וְהָאָרֶץ/toledot nebe a země, se Gesenius cítil nucen – snad i s ohledem na LXX a v návaznosti na ni – zavést třetí nevlastní kategorii a uvést jako význam „přivedení na svět“. Ale nedává to úplně smysl, pokud by se četlo: „To je přivedení na svět nebe a země…“, zejména proto, že vyvedení nebo přivedení je jednotné číslo, zatímco תֹולְדֹות/toledot jsou v množném čísle.

Význam kmenových tvarů hebrejštiny

In 1. Mojžíšově 4 a 5 se slovní kořen ילד/jalad se nejen často vyskytuje, ale také se v hebrejštině používá způsobem, který je v našem jazyku velmi obtížné zřetelně vyjádřit. Pokusím se to vysvětlit.

Hebrejština používá stejný hebrejský kořen v různých kořenových formách pro vyjádření různých aspektů činnosti. Konkrétně je v 1. Mojžíšově 4,1.2.17 řečeno, že žena Adamova a žena Kainova porodila (Slovní kořen ילד/jalad ve formě kal). Důraz je zde kladen na to, co prodělávají matky při porodu, respektive děti, když přicházejí na svět. Totéž platí pro 25. verš téže kapitoly, kde je poprvé zmíněno narození Šéta.

V 1. Mojžíšově 4,18 je nápadné použití slovního kořene ילד/jalad ve formě nif’al, který vyjadřuje pasivní aspekt: „Henochovi se narodil Irad.“ Použití nif’alu naznačuje, že toto narození bylo spíše neúmyslné, možná náhodné nebo dokonce proti vůli otce.

1. Mojžíšova 4,18 sleduje Kainovu linii a říká, že Irad nějakým způsobem způsobil narození Mechujaela, Mechujael se podílel na narození Metušalela a Metušael se stal otcem Lámecha. Ve všech případech je kořen slova ילד/jalad použit v slovesném tvaru kal. Důraz je kladen na námaze dětí při narození, zejména proto, že matky nejsou vůbec zmíněny.

Stejný gramatický tvar ילד/jalad je pak použit i ve verších 20 a 22, i když je kladen důraz na rodící matku.

V této souvislosti je zajímavé a pozoruhodné, že na konci 4. kapitoly ve 26. verši se o Enošově narození píše pasivní formou a sice v pu’alu, pasivním kmenovém tvaru, který je intenzivnější než stejně pasivní nif’al.

Kapitola 5. 1. Mojžíšovy – takový to na mě dělá dojem – po hlubokém nádechu, vědomě a důrazně používá kořen slova ילד/jalad pod nadpisem: toto je kniha תֹולְדֹות/toledot  Adama (verš 1).

První výpověď je, že Adam ve věku 130 let způsobil narození svého syna „ke své podobě, podle svého obrazu“, a pak mu dal jméno Šét (verš 3).

Tady není slovní kořen ילד/jalad použit ve tvarech kal nebo nif’al jako v kapitole 4., nýbrž ve slovesném tvrau hif’il. Slovo ילד/jalad v hif’ilu znamená, že otec aktivně, vědomě a záměrně způsobí narození dítěte, tj. „způsobí, že se narodí lidská bytost“ nebo, jak se obvykle správně překládá: „zplodí“.

V 1. Mojžíšově 5 se vyskytuje kořen ילד/jalad kromě תֹולְדֹות/toledot v nadpisu celkem 28krát jen v hif’ilu. Ani tento hojný výskyt, ani nápadný kontrast s kapitolou 4 nemohou být náhodné.

Tyto rozdíly v použití slovního kořene ילד/jalad v hebrejském textu čtvrté a páté kapitoly Bible by mohly naznačovat, že Tóra si všímá rozdílu v chování mezi Kainovou a Šetovou rodinou. Zatímco Kainova linie se považuje za vydanou na milost a nemilost svému sexuálnímu instinktu, je podle toho pasivní a vyvíjí se víceméně náhodně, Šetova linie vědomě, aktivně a cílevědomě plní rozmnožováním božské zadání.

תֹולְדֹות/toledot jako podstané jméno v hif’ilu

Pojem תֹולְדֹות/toledot rozhodně není utvořen z kmenových tvarů kal nebo nif’al, ani od pi’elu a pu’alu, nýbrž „jako hif’ilské podstatné jméno od הֹולִיד/holid“.[34] Tato skutečnost, že תֹולְדֹות/toledot jsou podstatným jménem kmenové formy hif’il, naznačuje, že jedinec není jen bezmocně vydán na milost a nemilost svému תֹולְדֹות/toledot.

Genealogii, řadu (pozitivně či negativně) formujících předků, rodokmen, rodinu, klan, národ, kulturu, do níž se člověk narodil, již nelze zpětně měnit. Jedinec je zpočátku bezmocně vydán na milost a nemilost svému původu a otisku, který v jeho důsledku zažil.

Hif’il od ילד/jalad oproti tomu znamená „způsobit narození“, „[vědomě a záměrně] přivést na svět“, „zplodit“, a odkazuje na aktivní a tvůrčí designovou možnost, která je jednotlivci dána s ohledem na jeho תֹולְדֹות/toledot.

Benno Jacob[35] vysvětluje תֹולְדֹות/toledot jako přechod od božího ברא/bara [= tvořit], בנה/bana [= budovat; třeba v 1. Mojžíšově 2,22] a עשה/asa [= dělat, dodělat] k lidskému ילד/yalad [= porodit] a הוליד/holid [= způsobit porod/narození].

Proto si תֹולְדֹות/toledot zachovávají vědomí Božího působení v dějinách a vlivu předků na život jednotlivce, ale zároveň rozhodně odmítají jakýkoli fatalismus, pokud jde o historické, kulturní a společenské vlivy.

Do budoucnosti

Stejně jako se Stvořitel v určitém okamžiku vzdálil a očekával, že země vyprodukuje rostliny nebo zvířata (1. Mojžíšova 1,11.12.24), chce také člověka aktivně zapojit do své tvůrčí činnosti, například svým přikázáním: „„Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte“ …“ (1. Mojžíšova 1,28).

Živý Bůh činí jedním ze základních principů svého stvoření to, aby se díla stvoření sama stala co nejdříve aktivními a sebe uvědomělými nástroji jeho působení. Je proto jen logické, že bezprostředně po תֹולְדֹות/toledot nebe a země (1. Mojžíšova 2,4) následuje תֹולְדֹות/toledot Adama (1. Mojžíšova 5,1).

Konkrétně to znamená, že podle hebrejsko-biblického chápání není jednotlivec bezmocně vydán na milost a nemilost svým תֹולְדֹות/toledot, ale má možnost je utvářet. Byl k tomu od počátku stvořen, povolán, obdarován a vyzván (1. Mojžíšova 1,26.28). Za tímto účelem byl člověk obdařen dech beroucí autoritou (Žalm 8,6-9). Právě pro tento úkol jsme byli vykoupeni Mesiášem Ješuou (Ef 2,8-10) a také z toho budeme muset jednou skládat účty.

Jestliže nebe a země mají תֹולְדֹות/toledot, pak to znamená: „Bůh je stvořil. Ale ne jako něco statického a hotového. Spíše směrem k budoucnosti, která se teprve bude rozvíjet (v Tóře i ve skutečnosti), a to v následujících תֹולְדֹות/toledot. Je možné také říci: Bůh stvořil nebe a zemi na základě zaslíbení a naděje.“[36]

Zpátky k Novému Zákonu

Takže – abychom se vrátili na začátek tohoto článku – k Matoušovu výroku 1,1 (Βίβλος γενέσεως Ἰησοῦ Χριστοῦ/Biblos geneseos Jesu Christu = kniha תֹולְדֹות/toledot Ježíše Mesiáše). Jak ho pochopit správně na pozadí zde shrnutých poznatků?

Myslím, že nyní by mělo být každému jasné, že תֹולְדֹות/toledot nejsou „rodokmenem“ nebo „genealogií“ nebo dokonce „historií stvoření“. תֹולְדֹות/toledot jsou spíše „důsledky existence“ – a Matoušovo evangelium zcela jednoduše vypráví o důsledcích existence Ježíše Mesiáše.

Možná bychom neměli vidět jen evangelistu Matouše, který své literární dílo zařadil do záhlaví, ale také křesťanské editory, kteří – pod vedením Ducha svatého – rozhodli, že Matoušovo evangelium se stane první knihou Nového zákona. Celý Nový zákon by pak byl chápán jako Βίβλος γενέσεως Ἰησοῦ Χριστοῦ/Biblos geneseos Jesu Christu, kniha důsledků existence Ježíše Mesiáše, což již celosvětové křesťanství v praxi činí během uplynulých dvou tisíciletí.

Poznámky:

[1] Pár podnětů k zamyšlení mám od Ricklefa Münnicha <info@ahavta.com> z mailu z neděle 27. listopadu 2022 10:00 AM „vydání #150“ pod titulkem „ahavta+ || Zeugungen“.

[2] Die fünf Bücher der Weisung, in Die Schrift. Verdeutscht von Martin Buber gemeinsam mit Franz Rosenzweig (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 10., verbesserte Auflage der neubearbeiteten Ausgabe von 1954, 1976/1992), 12.

[3] Ricklef Münnich <info@ahavta.com> z mailu z neděle 27. listopadu 2022 10:00 AM „vydání #150“ pod titulkem „ahavta+ || Zeugungen“ – s dokazy na Midraš Avot deRabbi Natan 31,3 a Jeruzalémský talmud Nedarim 9:4.

[4] Srovnej k oběma výskytům pojmu תֹולְדֹות/toledot i 1. Par 1,29.

[5] Ricklef Münnich <info@ahavta.com> z mailu z neděle 27. listopadu 2022 10:00 AM „vydání #150“ pod titulkem „ahavta+ || Zeugungen“.

[6] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 72.

[7] יהודה קיל, ספר בראשית. פרשיות בראשית-לך לך (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שלישית תשנ“ט/1997), קלח.

[8] Joseph Herman Hertz, Pentateuch und Haftoroth. Hebräischer Text und deutsche Übersetzung mit Kommentar, Band 1: Genesis (Zürich: Verlag Morascha, 1984), 42.

[9] Derek Kidner, Genesis. An Introduction and Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1989), 59. Yael Ziegler, Ruth. From Alienation to Monarchy. Yeshivat Har Etzion. Maggid Books (Jerusalem: Koren Publishers, 2015), 456-457.

[10] Yael Ziegler, Ruth. From Alienation to Monarchy. Yeshivat Har Etzion. Maggid Books (Jerusalem: Koren Publishers, 2015), 457.

[11] C.F. Keil and F. Delitzsch, The Pentateuch: Genesis, Exodus 1-11, Commentary on the Old Testament vol.1/1. Translated by James Martin (Peabody, Mass/USA: Hendrickson, 1989), 70.

[12] C.F. Keil and F. Delitzsch, The Pentateuch: Genesis, Exodus 1-11, Commentary on the Old Testament vol.1/1. Translated by James Martin (Peabody, Mass/USA: Hendrickson, 1989), 71.

[13] Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Erster Teil: Bereschit (Basel: Verlag Morascha, 2008), 59.

[14] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 73.

[15] Joseph Herman Hertz, Pentateuch und Haftoroth. Hebräischer Text und deutsche Übersetzung mit Kommentar, Band 1: Genesis (Zürich: Verlag Morascha, 1984), 16.

[16] Carl Friedrich Keil und Franz Delitzsch, Die Bücher Mose’s. Erster Band: Genesis und Exodus (Leipzig: Dörfling und Franke, 3., verbesserte Auflage 1878), 46. C. F. Keil and F. Delitzsch, The Pentateuch: Genesis, Exodus 1-11, Commentary on the Old Testament vol.1/1. Transl. by James Martin (Peabody, Mass/USA: Hendrickson, 1989), 70.

[17] Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Erster Teil: Bereschit (Basel: Verlag Morascha, 2008), 60.

[18] Yael Ziegler, Ruth. From Alienation to Monarchy. Yeshivat Har Etzion. Maggid Books (Jerusalem: Koren Publishers, 2015), 457.

[19] Ricklef Münnich <info@ahavta.com> z mailu z neděle 27. listopadu 2022 10:00 AM „vydání #150“ pod titulkem „ahavta+ || Zeugungen“.

[20] 1. Mojžíšova 10,32; 25,13; Ex 6,16.19; 28,10; 4. Mojžíšova 1,20.22.24.26.28.30.32.34.36.38.40.42; 1. Par 1,29; 5,7; 7,2.4.9; 8,28; 9,9.34; 26,31.

[21] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 74.

[22] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 73.

[23] v 1. Mojžíšově 25,12; znamená slovo (Menge-Güthling [144]:) 1. Původ, narození, předci; 2. pokolení, a) rod, kmen, příbuzenství, rodová linie, rodokmen, b) potomek, dítě c) místo narození, rodiště, vlast, domov; 3) lidský věk, generace, pokolení; nebo (Bauer [305-306]:) pokolení; 1) potomci předka, rod, rasa; 2) řada narozených ve stejnou dobu, generace, současníci; 3) věk, lidský věk, čas jedné generace; 4) pokolení nebo původ.

[24] Ve 2. Mojžíšově 6,16.19; 4. Mojžíšově 1,20.22.24.26.28.30.32.34.36.38.40.42; slovo znamená (Menge-Güthling [642]:) 1. Příbuzenství, pokrevní a kmenové příbuzenství, pokrevní svazky; 2. příbuzní, potomci, rodina, rod, klan, kmenový lid; nebo (Bauer [1530]:) Příbuzenství , příbuzní.

[25] toto slovo se překládá (Menge-Güthling [145]:) Stát se, vzniknout, původ; 1. a) plození, generace, vznik, zrození, původ, existence, život, prapůvod; b) výroba; 2. něco stvořeného: a) stvoření, tvor. b) pokolení; nebo (Bauer [306-307]:) 1. Vznik, původ, sestup, zrození; 2. existence; 4. stávání se, průběh života.

[26] Wilhelm Gesenius, Hebräisches und Aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament, in Verbindung mit anderen bearbeitet von Frants Buhl (Unveränderter Neudruck der 1915 erschienen 17. Auflage: Berlin, Göttingen, Heidelberg: Springer-Verlag, 1962), 873. Carl Friedrich Keil und Franz Delitzsch, Die Bücher Mose’s. Erster Band: Genesis und Exodus (Leipzig: Dörfling und Franke, 3., verbesserte Auflage 1878), 46. Die fünf Bücher der Weisung, in Die Schrift. Verdeutscht von Martin Buber gemeinsam mit Franz Rosenzweig (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 10., verbesserte Auflage der neubearbeiteten Ausgabe von 1954, 1976/1992), 12.

[27] Derek Kidner, Genesis. An Introduction and Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1989), 59.

[28] Joseph Herman Hertz, Pentateuch und Haftoroth. Hebräischer Text und deutsche Übersetzung mit Kommentar, Band 1: Genesis (Zürich: Verlag Morascha, 1984), 43.

[29] Derek Kidner, Genesis. An Introduction and Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1989), 59.

[30] Carl Friedrich Keil und Franz Delitzsch, Die Bücher Mose’s. Erster Band: Genesis und Exodus (Leipzig: Dörfling und Franke, 3., verbesserte Auflage 1878), 46.

[31] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 73.

[32] Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Erster Teil: Bereschit (Basel: Verlag Morascha, 2008), 59.

[33] Carl Friedrich Keil und Franz Delitzsch, Die Bücher Mose’s. Erster Band: Genesis und Exodus (Leipzig: Dörfling und Franke, 3., verbesserte Auflage 1878), 46.

[34] Carl Friedrich Keil und Franz Delitzsch, Die Bücher Mose’s. Erster Band: Genesis und Exodus (Leipzig: Dörfling und Franke, 3., verbesserte Auflage 1878), 46. C.F. Keil and F. Delitzsch, The Pentateuch: Genesis, Exodus 1-11, Commentary on the Old Testament vol.1/1. Translated by James Martin (Peabody, Mass/USA: Hendrickson, 1989), 71.

[35] Benno Jacob, Das Buch Genesis, herausgegeben in Zusammenarbeit mit dem Leo Baeck Institut (Stuttgart: Calwer Verlag, 2000. Nachdruck des im Jahre 1934 im Schocken Verlag, Berlin erschienen Werkes: Das erste Buch der Tora. Genesis. Übersetzt und erklärt von Benno Jacob), 98.

[36] Ricklef Münnich <info@ahavta.com> z mailu z neděle 27. listopadu 2022 10:00 AM „vydání #150“ pod titulkem „ahavta+ || Zeugungen“.