Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Prvním krokem ke štěstí je jasné Ne – k „radě bezbožných“, k „cestě hříšníků“ i ke „stolici posměvačů“. Samo odvrácení se od zla však člověka ještě nedělá šťastným. Kdo žije pouze podle motta „já přece nedělám nic zlého“, ten cíle stanoveného Tvůrcem nedosáhne.
Pravé štěstí přináší teprve konání dobra. Klasičtí židovští vykladači mluví opakovaně o tom, že Žalm 1,1 odpovídá výpovědi Žalmu 34,15: „Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj.“ Neúnavně zdůrazňují: „Kdo se vyhýbá zlému, ale nekoná dobro, ten své dílo nedokončil. Nelze jej velebit jako šťastného.“ Jak píše Pavel: „Ošklivte si zlo, lněte k dobrému“ ….(Římanům 12,9)
Z toho logicky vyplývá otázka: V čem tkví dobro, které je třeba konat? Právě na to podává odpověď Žalm 1,2:
„Nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon.“ – V tradičních překladech Bible má „zbožný“ v „Hospodinově zákoně“ zalíbení a rozjímá „nad zákonem“ dnem i nocí.
Překládat hebrejské slovo „תורה/torah“ slovem „zákon“[1] je však zavádějící, v neposlední řadě vzhledem k tomu, jak slovu „zákon“ rozumíme dnes. Někteří, především židovští a moderní překladatelé si to uvědomují.[2]
Význam slova Tóra
Kořenem slova „תורה/torah“ je „ירה/jarah“, což ve svém základním významu znamená „házet“ nebo „střílet“, tj. „zasáhnout střelou cíl“. Z toho pak dále vznikl význam „zaměřit na cíl“ – a v přeneseném smyslu „instruovat“, „navádět“, „vyučovat“.
U Jóba 38,6 je tohoto slovního kořene užito k popisu „kladení“ základního kamene, který určuje směr stavby: je to „tóra“ budovy.
Tento obraz měl možná na mysli Pavel při svém výroku, že „Mesiáš Ješua je úhelný kámen“[3] a že „nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen“ (1. Korintským 3,11). Ješua určuje, kterým směrem se má ubírat společenství.
U „תורה/torah“ jde tedy o to, že „מורה/moreh“ (= učitel, od téhož kořene „ירה/jarah“) dává svému žáku určitý směr. Zaměřuje žáka na cíl, tak, aby to, co žák říká a jak žije, bylo „trefou do černého“.
Kdo se cíle mine, tedy jej nezasáhne, je v biblickém jazykovém úzu „hříšník“. Hřích znamená „minutí cíle“. Platí to jak pro hebrejský kořen „חטא/chata’“, tak i pro „ἁμαρτάνειν/hamartanein“ užívané v řeckém Novém zákoně.
Při střelbě není rozhodující, jak dobře to střelec myslí, jak mnoho trénoval, ani zda teoreticky ví, jak střelba funguje. Záleží jedině na tom, aby střela zasáhla cíl. Tóra zaměřuje člověka na cíl, a tím brání, aby se cíle minul.
Proto je třeba i „zákon“ v listě Galatským 3,24 především chápat jako neomezeně pozitivní: tóra je pedagog, který nás navádí k Mesiáši, „abychom dosáhli ospravedlnění z víry“. Augustu Dächselovi[4] se daří uhodit hřebík na hlavičku, když označuje 1. žalm „jako předmluvu určitého druhu k celému žaltáři, jehož veškeré učení a napomínání zachycuje ve stručném souhrnu…a hned na prahu [staví] čtenáři před oči, jakým směrem je nutno – jako šípy – zaměřovat lidské jednání“.[5]
„Tóra Páně“ – Hospodinův zákon – je alternativou k „radě zlých“, „cestě hříchu“ a „stolici posměvačů“, které všechny vedou zcela bezpečně k tomu, že se člověk mine cíle. Raši[6] vysvětluje, že „stolice posměvačů“ nakonec „vede „k rozpuštění zákona“. Náš text zdůrazňuje: kdo ignoruje Hospodinův zákon, nebo se od něj zcela vědomě odvrací, chytne se do sítě hříchu. Mine se smyslu a cíle svého života. Kdo se naproti tomu Hospodinovým zákonem zabývá, vzdálí se v každém ohledu od hříchu.[7]
Potěšení ze zákona
Amos Chacham[8] si všímá, že „pojem „jeho zalíbení“ (חֶ֫פְצֹ֥ו/chefco) v sobě nese význam žádosti a touhy.To znamená, že spravedlivý touží po slově Božím a žádá si jej.“[9]
Rabi Hirsch[10] vykládá, jak je v hebrejštině slovo „חפץ/chefec“ (= zalíbení, touha) zesílením výrazu „חפש/chapes“ (= hledat).[11] I neznalec hebrejštiny si může všimnout, že se obě slova, „חפץ/chefec“ a „חפש/chapes“ (když je čteme zprava doleva!) liší jen v posledním písmeni.
To znamená, že kdo má „své zalíbení“ v tóře, ten ji hledá celou silou a usiluje o ni veškerými možnými prostředky, které má k dispozici. Cele se na tóru soustředí.
Martin Luther se s tímto pohledem zcela ztotožňuje. Konstatuje: „Blažený je ten, kdo má lásku k Božímu zákonu.“[12] Luther také ví, že položení takového základního kamene má vliv na každodenní život, „neboť kam směřuje láska, tam ji následuje jak srdce, tak tělo.“
Britský teolog Derek Kidner komentuje: „Rozum je klíčem k celému člověku. Ať myšlení určitého člověka charakterizuje cokoli, vtiskuje to svůj ráz do celého jeho života.“[13] Luther dospívá k závěru: „Blažený je ten, kdo je obdařen tímto „nebeským potěšením“.[14]
Boj o tóru
Pak ovšem Luther zcela realisticky konstatuje, že to, co tu žalmista říká, „jde proti smýšlení všech lidí, obzvláště těch moudrých“.[15] „Mít potěšení v Hospodinově zákoně není lidské povaze vštípeno ani vrozeno, nýbrž musí to sestoupit z nebe… Je tedy nutno, abychom si zoufali nad svými silami a schopnostmi a abychom si toto potěšení a lásku z nebe vyprosili.“[16]
Máme-li mít zalíbení v zákoně Hospodinově, znamená to nezřídka boj. Platí to zejména o člověku, který okusil, „jak dobré, líbezné, ryzí, svaté a obdivuhodné je slovo Boží, totiž ten nejvyšší poklad, jejž nikdy nemohou okusit ti, kteří do zákona ponoří třeba ruku nebo jazyk, vůlí však vězí v bahně (pozemských) věcí.“[17]
Rozhodující pomocí v boji o potěšení ze zákona je rozlišování mezi Božím slovem a lidskými představami. I v tomto smyslu měl Martin Luther jasný pohled, který je vysoce aktuální: „Dej si pozor (a to říkám jednou provždy), abys ‚zákon Hospodinův‘ co nejdůrazněji a do nejmenších podrobností odlišoval od zákonů všelijakých lidí a s veškerou pilností bděl nad tím, abys oba [zákony] nesmíchal do jedné chaotické hromady a tím se bídně nezkazil, jak se to děje ze strany učitelů zhouby, kteří buď z Božího zákona dělají lidská ustanovení nebo z lidských ustanovení Boží zákon.“[18]
Rozhodující je, abychom znovu objevili sílu původního Božího slova. To před čím lidé často s hrůzou prchají, jsou lidské příkazy a náboženské obyčeje, zatímco Boží tóra je ve skutečnosti životem[19] a proto je velmi přitažlivá.
Michael Green, učitel evangelizace na vancouverské Regent College, nám, svým studentům, koncem osmdesátých let radil, jak vést evangelizační rozhovory: „Dejte Božímu slovu šanci, aby předvedlo svou sílu. Přestaňte zahrnovat lidi svými vlastními zážitky, představami, přesvědčeními, teologickými poznatky nebo biblickými moudrostmi – a pusťte prostě ke slovu Boha!“
Když opravdu promlouvá Bůh, nemůže žádný z jeho tvorů zůstat bez zájmu, ledaže by byl slepý, hluchý nebo jinak těžce postižený. „Potěšení z tóry“ je vlastně samozřejmé.
Překlad Ivana Kultová
Poznámky:
[1] V němčině bývá použit překlad „Gesetz“ (Luther, Elberfeldská bible, Menge), v angličtině „law“ (Bible krále Jakuba, NIV, NASB, NAS, ESV) nebo v češtině „zákon“ (kralický a ekumenický překlad). Septuaginta výraz „תורה/torah“ překládá „νόμος/nomos“, Vulgata „lex“.
[2] Německý „Jednotný překlad“ pro katolickou liturgii (Einheitsübersetzung) a Karl-Heinz Vanheiden (KHV) hovoří, jako Martin Buber, o „návodu“, respektive KHV podruhé prostě o „slově [Božím]“. Samson Raphael Hirsch a Leopold Zunz překládají „učení“. Německý překlad Nového zákona „Gute Nachricht“ (Dobrá zpráva) překládá jednou „Weisung“ (pokyn), jednou „Gesetz“ (zákon).
[3] Efezským 2,20; srov. Matouš 21,42; Marek 12,10; Lukáš 20,17; Skutky apoštolů 4,11; 1. Petrův 2,6 7 s odkazem na Izajáše 28,16 a Žalm 118,22.
[4] Karl August Dächsel (1818-1901) byl evangelický teolog, který pocházel z Naumburku nad Sálou. Byl příbuzným filozofa Friedricha Nietzscheho a básníka Gottholda Ephraima Lessinga. Po studiu bohosloví v Lipsku, Halle a Magdeburku a poté, co nějakou dobu působil jako domácí učitel, byl luterským farářem v řadě míst – Hirschfeld v Prusku, Hohenbocka v Dolním Sasku, Neusalz (nyní Nowa Sól) nad Odrou a Biały Kościół (Steinkirche) ve střelínské diecézi. Známým se August Dächsel stal sedmisvazkovým prakticko-vědeckým výkladem celé Bible, který pod zobecnělým názvem „Dachselovo biblické dílo“ ještě nadlouho po jeho době vtiskl ráz mnoha křesťanům v zemích německého jazyka.
[5] August Dächsel, Die Lehrbücher Hiob, Psalter, Sprüche, Prediger und Hohelied Salomonis, Das Alte Testament mit in den Text eingeschalteter Auslegung, ausführlichen Inhaltsangaben und erläuternden Bemerkungen III (Leipzig: Verlag von Justus Naumann, 2. Auflage 1876), 131.
[6] Rabi Šlomo ben Jicchak (1040-1105), zvaný též „Rabi Šlomo Jicchaki“, obecně Raši, se narodil v severofrancouzském městě Troyes, studoval deset let v Mohuči a Wormsu, načež se vrátil do Troyes, kde se proslavil jako soudce a učitel. V posledních letech života zakusil pronásledování Židů za křížových výprav. Raši patří k nejpřednějším vykladačům židovských spisů a jako první sepsal obsáhlý výklad Bible a Talmudu. Jeho hlavní touhou bylo přinést Svaté Písmo mezi lid, sloužit jednotě židovského lidu a teologicky se vypořádat s křesťanstvím. Raši přísně rozlišoval mezi „pšatem“ (doslovným výkladem) a „drašem“ (přeneseným, alegorickým výkladem), přičemž pšat je podle něj směrodatný. Jeho výklad Písma rozhodujícím způsobem utvářel reformátora Martina Luthera. Ačkoli jeho komentáře dodnes patří k uznávným a používaným, nalezneme v nich nezřídka poznámku: „To nevím.“
[7] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ה.
[8] (1921-2012) se stal v Izraeli známým jako vítěz první izraelské i světové soutěže ve znalosti Bible. Jeho postižený otec, Noach Chacham, byl židovským učitelem Bible, který se roku 1913 přestěhoval z Vídně do Jeruzaléma. Kvůli vadě řeči se obával poslat svého jediného syna do školy a za nesmírně nuzných poměrů ho vzdělával sám. Biblická soutěž v srpnu 1958 ukázala, že je to génius. Svou legendární kariéru založil na výkladech Písma, které mám k dispozici pouze v hebrejštině.
[9] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.
[10] Samson Raphael Hirsch (1808-1888) pocházel z Hamburku a sloužil jako vrchní rabín v Oldenburgu, Aurichu, Osnabrücku, na Moravě a v rakouském Slezsku. Jako výrazný představitel ortodoxie byl rozhodným odpůrcem reformního a konzervativního židovství. Hirsch vysoce hodnotil studium Písma svatého jako celku. Od roku 1851 byl rabínem odštěpenecké „Izraelské náboženské společnosti“ (Israelitische Religions-Gesellschaft), působil v oblasti vzdělávání a vydával měsíčník „Jeschurun“. Choval velkou lásku k zemi Izrael, současně však byl odpůrcem předsionistické činnosti Zviho Hirsche Kalischera. Je považován za jednoho z otců zakladatelů novoortodoxního hnutí.
[11] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. přepracované vydání 2005), 3.
[12] Johann Georg Walch (editor), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 221.
[13] Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 48.
[14] Johann Georg Walch (editor), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 234.
[15] Johann Georg Walch (editor),), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 221.
[16] Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 10.
[17] Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 234.
[18] Johann Georg Walch (editor.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 230.
[19] 5. Mojžíšova 32,47; Přísloví 4,4; Jan 5,24; 6,63.68; Skutky 5,20; 7,38; Filipským 2,16.
Autor
