Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
„Hospodin miluje brány Sijónu“ (2. verš). Proto jsou tam, ve městě jednoho pravého živého Boha, pronášena slova s trvalou platností, „závažná slova“ (3. verš).
„Toho se nyní Sijón chápe a odpovídá …“, Sijónu samému přiřazuje Amos Chacham[1] následující výroky.[2] Jiná možnost by byla, že i nadále skrze žalmistu hovoří Hospodin. V každém případě přichází výpověď 87. žalmu ze Sijónu, neboť ze Sijónu dává Hospodin svému slovu vycházet (4. verš): Připomenu Rahaba i Bábel …
„Rahav“ (či „Rahab“) je Egypt (Izajáš 30,7). Avraham Even-Šošan[3] překládá „רהב/rahab“ jako strach (פחד/pachad), kořen slova pak jako „nechat na sebe zapůsobit, vzbudit dojem/obdiv“, „pozvednout se, být hrdý/pyšný“, „[něčeho se] odvážit, být odvážný“, „být/stát se velkým“.[4]
Bájně pyšný
„Rahav“ tu má význam „velikost“, „síla“, „moc“, „hrdost“ a „pýcha“. Je to označení bájeslovné bytosti, mořské nestvůry v podobě krokodýla (Izajáš 51,9, Job 26,12). Již na základě tohoto výčtu můžeme souhlasit s názorem vykladačů, že jde o namyšlenost[5] „hrdé, vzdorovité jižní velmoci“[6] kterou zde žalmista shrnul v jednom slově[7].
Mecudat David[8] uvádí jako doklad pro charakterové vlastnosti Egypta obsažené v tomto jménu ještě Izajáše 3,5. Tam je řeč o tom, že „chlapec zaútočí[9] na starého, bezectný na váženého.“
„Bavel“ – Babylon je severovýchodním protějškem egyptské světové mocnosti, která leží od Izraele směrem na jihozápad. Je částí Mezopotámie mezi střední a jižní částí dnešního Iráku. I ten, stejně jako Egypt, byl ve starověku velmocí[10], jejíž bohatství, sláva, krása a bujná rozmařilost jsou příslovečné[11] a zakládají se především na tom, že tato velmoc je – v protikladu k Izraeli – „usazena nad vodami“, že „přebývá u hojných vod“[12]. Stejně jako „Rahav-Egypt“ byl i „Bavel-Babylon“ ve starověku střediskem moudrosti, umění, kultury a civilizace[13], a proto také Izajáš 47,1 tuto „dceru babylónskou“ označuje jako „změkčilou a zhýčkanou“.
Neomezené možnosti …
Již příběh o „stavbě babylónské věže“ (1. Mojžíšova 11,1-9) ukazuje, že Bábel je zemí neomezených možností. V Bábelu se člověk může rozvinout, získat si vlastní silou jméno. Může si tam postavit věž, „jejíž vrchol bude v nebi“ – a to z vlastnoručně vyrobených cihel, nikoli z kamene.[14] Sám Bůh dospívá k závěru: „Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést“ (1. Mojžíšova 11,6).
Stejně jako Egypt charakterizovalo slovo „Rahab“ je Bábel příslovečně „veliké město“[15], „skvost mezi královstvími,“ „pyšná okrasa Kaldejců, “ (Izajáš 13,19), „chlouba celé země “ (Jeremjáš 51,41), „třpytivá hvězda, jitřenka “ (Izajáš 14,12).
Kladivo a jho
Z pohledu Izraele však je Bábel nejen „paní královských říší“ (Izajáš 47,5), nýbrž též „kladivem“ a „válečnou výzbrojí“ (Jeremjáš 50,23; 51,20), jež Jeruzalém mnohokrát obléhá, plení, ničí a odvádí jeho obyvatele do vyhnanství. Bábel je z pohledu Božího lidu „železným jhem“ (Jeremjáš 28,14), „propadlá záhubě“ (Žalm 137,8), mocnou „horou zkázy“ (Jeremjáš 51,25), naprostým zlem (Izajáš 14,20), které do hloubky charakterizuje modlářství[16], okultismus[17] a ničemná, svévolná bezbožnost (Izajáš 14,5).
… a bezmezný hédonismus
Až do Nového zákona se nese označování Babylóna slovy „velká nevěstka“ a „matka prostituce a vší pozemské ohavnosti“.[18] Egypt je až do současnosti znám svými mocnými náhrobky, pyramidami. Babylón je rovněž zemí svázanosti a smrti (Ezechiel 37,12-13).
Raši[19] si všímá příkrého, ba až bolestného protikladu, který zde žalmista splétá pomocí několika málo skicovitých výroků: zatímco o tobě, Jeruzaléme, Sijóne, se praví, že jsi městem jednoho pravého Boha, milovaným, povolaným a jako žádné jiné místo obdařeným přítomností a slovem živého Boha … – prakticky jedním dechem – připomínám zločinné a temné velmoci Egypt a Bábel, a to … těm, kteří mne znají.
„Ti, kteří mne znají“ nejsou prostě jen lidé, kteří vědí o existenci Sijónu a snad vzali též na vědomí, že zvláště toto město a s ním spjatí lidé jsou předmětem Božího zájmu. Jde o „milované a přátele“, všímá si Mecudat Sijon a na důkaz odkazuje na Přísloví 7,4. Tam klade otcovský učitel svému žáku na srdce: „Moudrosti řekni: ‚Jsi moje sestra‘, rozumnost nazvi ‚svou blízkou přítelkyní‘ (מֹדָע/moda‘).“
Milovaní, přátelé, blízcí
U Jeremjáše 31,30nn patří k nové smlouvě, kterou Bůh uzavře s domem izraelským i s domem judským, to, že jim Bůh vloží svou Tóru do nitra, napíše jim ji na srdce. Bude tak „jejich Bohem“ a oni „jeho lidem“ do té míry, že už nikdo nebude muset druhého vybízet: „Poznejte Hospodina!“ Prorocké Hospodinovo slovo naopak hlásá: „Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“
Hebrejský kořen pojmů „blízká přítelkyně“ (מֹדָע/moda‘) v Přísloví 7,4 a „יֹדְעָי/jod’ai“ v žalmu 87,4 je „ידע/jada‘“, který se objevuje i v Jeremjášovi 31,33. Vyjadřuje vztah hlubokého poznání; výlučný intimní vztah mezi mužem a ženou, kteří žijí v celoživotním vzájemném závazku. Poprvé se tento výraz „poznat“ objevuje v 1. Mojžíšově 4,1, kde jím je popsán vztah Adama a Evy jako plodný vztah důvěry.
Kdo jsou důvěrní přátelé Boha Izraele?
Kdyby těmi „יֹדְעָי/jod’ai“ “ měli být „Rahab a Bábel“, jak překládá Luther, Keil/Delitzsch[20] i ekumenický překlad[21], ukazoval by tento krátký hebrejský pojem na ohromující revoluční změnu v podstatě i chování zapřisáhlých nepřátel Boha a jeho lidu.
Raši zůstává u prostého významu slova: „Připomínám Rahava a Bábel těm“ nebo „kvůli těm“, „kteří mne znají“, a pak dodává: „aby tito přinášeli [dávno vytoužený a předpověděný] obětní dar“. Jako biblický doklad pro tento dodatek odkazuje na Izajáše 66,20.
Pokoj pro Jeruzalém …
Abychom porozuměli, co v těchto čtyřech prvních hebrejských slovech Žalmu 87,4 vidí rabi Šlomo Jicchaki, musíme se podívat na textovou souvislost. Je to závěr svitku proroka Izajáše (Izajáš 66), který zní jako úder na tympán:
Ještě jednou vidí prorok bolestný nový zrod Jeruzaléma. Pak své čtenáře vybízí: „Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! … Toto praví Hospodin: „Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení“ (verše 10.12-13).
… proměňuje nepřátele
Jeruzalém je opět obnovován. Jeho obyvatelé jsou z celého světa přiváděni nazpět. Jeruzalému se dostává potěšení. Současně však text – neoddělitelně protkaný slovem zaslíbení pro Jeruzalém – přináší potěšení i těm, kteří k Jeruzalému původně nepatřili. Spojují se s tímto městem, s jeho bytím, údělem i utrpením.
Izajáš předvídá hrozný soud. „Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí“ (verš 16). Dopadem vzpoury proti živému Bohu je zničení samotných jejích původců. Božím cílem však není zničení padlého světa. Nikoli, Bůh říká: „Shromáždím všechny pronárody a jazyky. I přijdou a spatří mou slávu“ (verš 18).
Za tím účelem mezi nimi pozvedá znamení a vysílá zachráněné k nežidovským národům „do Taršíše, do Púlu a Lúdu, k těm, co natahují lučiště, do Túbalu a do Jávanu, na daleké ostrovy“ – do celého tehdy známého světa – které zprávu o mně ještě neslyšely ani nespatřily moji slávu; budou hlásat moji slávu mezi pronárody“ (verš 19).
Obyvatelé Sijónu a večerní oběť
Toto je bezpochyby scénář, který načrtl Mesiáš Ješua když mluvil o tom, že „toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům“ (Matouš 24,14).
Tuto situaci měl před očima Raši, když – počav „Rahavem a Bavelem“ v Žalmu 87 – nyní cituje 20. verš 66. kapitoly proroka Izajáše: „Přivedou také ze všech pronárodů všechny vaše bratry jako obětní dar (מִנְחָה/mincha – večerní oběť) Hospodinu na koních a na vozech a na nosítkách, na mezcích a dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako budou přinášet Izraelci obětní dar (מִנְחָה/mincha – večerní oběť) do Hospodinova domu v čisté nádobě.“ Nežidovské národy jako důvěrní Hospodinovi přátelé přivedou lid Páně zpět do Jeruzaléma.
מִנְחָה/Minchah je obětí vyjádřený hold nově korunovanému Mesiáši a Králi (srov. 1. Samuel 10,27). Zde zmínění Egypťané a „Iráčané“ se Hospodina nejen bojí, oni jej znají. Má to mnohem větší hloubku a dosah, rozhodně je to „vyšší označení“ než „ti, kteří se mne bojí“.[22] Jako důvěrní a milovaní přátelé se tito lidé z nežidovských národů nechají aktivně do plánu Boha Izraele zapojit.
Překlad Ivana Kultová a Krista Gerloffová
[1] 1921-2012, se stal v Izraeli známým jako vítěz první izraelské i světové soutěže ve znalosti Bible. Jeho postižený otec, Noach Chacham, byl židovským učitelem Bible, který se roku 1913 přestěhoval z Vídně do Jeruzaléma. Kvůli vadě řeči se obával poslat svého jediného syna do školy a za nesmírně nuzných poměrů ho vzdělával sám. Biblická soutěž v srpnu 1958 ukázala, že je to génius. Svou legendární kariéru založil na výkladech Písma, které mám k dispozici pouze v hebrejštině.
[2] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים ג-ה, מזמורים עג-קן (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שישית תש“ן/1990), קכד.
[3] 1906-1984, se jako Avraham Rosenstein narodil v Minsku v Bělorusku a roku 1925 odešel do britského Mandátu Palestina, kde si změnil jméno na Even-Šošan. Známým se stal lingvista a lexikograf svým osmidílným slovníkem המלון החדש hebrejského jazyka a konkordancí k hebrejské bibli. V roce 1978 obdržel cenu Izraele za výzkum hebrejského jazyka. Avraham Even-Schoschan zemřel roku 1984 v Tel Avivu.
[4] אברהם אבן-שושן, המלון החדש. אוצר שלם של הלשון העברית השפרותית. המדעית והמדברת ניבים ואמרות עבריים וארמיים. מנחים בינלאמיים. בשמונה כרכים. כרך ששי: ק-ר (ירושלים: הוצאת „קרית-ספר“ בע“מ, 1996), 2477-2478.
[5] Samson Raphael Hirsch, The Psalms, rendered into English by Gertrude Hirschler (Jerusalem/New York: The Samson Raphael Hirsch Publication Society. Feldheim Publishers, New Corrected Edition 1997), 114.
[6] August Dächsel, Hg., Das Alte Testament mit in den Text eingeschalteter Auslegung, ausführlichen Inhaltsangaben und erläuternden Bemerkungen, Band 3. II/1: Lehr- und prophetische Bücher (Leipzig: Verlag von Justus Naumann, 2. Auflage 1876), 312.
[7] srov. např.
עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים ג-ה, מזמורים עג-קן (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שישית תש“ן/1990), קכד.
a Radak d odkazem na Žalm 89,11; Izajáš 30,7; 51,9.
[8] Jeden ze dvou biblických komentářů Davida Altschulera, který žil v 18. století v haličském Javorově. Ve výkladu „Mecudat Sijón“ vysvětluje jednotlivá slova, v „Mecudat David“ význam textu.
[9] יִרְהֲבוּ/jirhavu má týž kořen jako רהב/rahav.
[10] 1. Mojžíšova 10,8-12; srov. Jeremjáš 23,14; 50,36; 51,30; Zjevení 18,10.
[11] Izajáš 13,19; Jeremjáš 50,37; Ezechiel 23,23; Zjevení 18,3.7.11-19.
[12] Zjevení 17,1.15; srov. Jeremjáš 51,13.
[13] 1. Mojžíšova 10,8-12; 11,8; Izajáš 47,10; Jeremjáš 50,35; 51,57; Daniel 2,12.14.18.24; 4,3; 5,7; Zjevení 18,22.
[14] Nápadný je rozdíl oproti 2. Mojžíšově 20,25. Tam je Izraeli dovoleno postavit oltář. Každý viditelný vlastní výkon, třeba otesání kamenů pro jeho stavbu, by však oltář znesvětil.
[15] 1. Mojžíšova 10,12; Jeremjáš 51,58; Daniel 4,27; Zjevení 14,8; 16,19; 17,5.18; 18,2.10.16.18-19.21.
[16] 2. Královská 17,29-30; Izajáš 21,9; 46,1-13; Jeremjáš 50,2.38; Daniel 3,1nn.
[17] Izajáš 47,9.12-13; srov. Jeremjáš 50,36; Daniel 5,7; Zjevení 18,23.
[18] Zjevení 14,8; 17,1-2.5.15.
[19] Rabi Šlomo ben Jicchak (1040-1105), zvaný též „Rabi Šlomo Jicchaki“, obecně Raši, se narodil v severofrancouzském městě Troyes, studoval deset let v Mohuči a Wormsu, načež se vrátil do Troyes, kde se proslavil jako soudce a učitel. V posledních letech života zakusil pronásledování Židů za křížových výprav. Raši patří k nejpřednějším vykladačům židovských spisů a jako první sepsal obsáhlý výklad Bible a Talmudu. Jeho hlavní touhou bylo přinést Svaté Písmo mezi lid, sloužit jednotě židovského lidu a teologicky se vypořádat s křesťanstvím. Raši přísně rozlišoval mezi „pšatem“ (doslovným výkladem) a „drašem“ (přeneseným, alegorickým výkladem), přičemž pšat je podle něj směrodatný. Jeho výklad Písma rozhodujícím způsobem utvářel reformátora Martina Luthera. Ačkoli jeho komentáře dodnes patří k uznávným a používaným, nalezneme v nich nezřídka poznámku: „To nevím.“
[20] “I will proclaim Rahab and Babylon as My intimates” (C.F. Keil und F. Delitzsch, Psalms 84-150, Commentary on the Old Testament vol.5/3. Translated by Francis Bolton (Peabody, Massachusetts/USA: Hendrickson Publishers, 1986), 16.) Taktéž Einheitsübersetzung, Menge Bibel, Gute Nachricht, bibel.heute (Karl-Heinz Vanheiden), New International Version, English Standard Version, česká Bible „Písmo svaté Starého a Nového zákona, podle ekumenického vydání z r. 1985 – snad vlivem Vulgaty. Naproti tomu – tedy s přijetím prostého významu hebrejského textu – Septuaginta, překlad Krále Jakuba, Elberfeldská bible 1905 a revidovaná Elberfeldská bible 1985.
[21] „Počítám Egypt a Bábel k těm, kteří mne znají.“
[22] Derek Kidner, Psalms 73-150, TOTC 14b (Leicester, England/Downers Grove, Illinois, U.S.A.: Inter-Varsity Press, 1975), 315, s odkazem na Jeremjáše 31,34.
Autor
