Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Milý čtenáři,
připadám si často bezmocný. Západní svět podává zprávy zkresleně – a do toho mám přijít já se svým výkladem izraelsko-palestinského konfliktu!
Ovšem, jde o lidský život. Život člověka je nekonečně důležitý. Ani jeden nelze nahradit. Jenže když se prostě předkládá seznam mrtvých, stává se vše nějak problematickým.
Ovšem, jde o zemi. Každý člověk potřebuje prostor k rozvinutí vlastního života. Pak však rozhodně není Pásmo Gazy ani zdaleka tím nejlidnatějším místečkem na zemi. A chtějí-li Židé bydlet ve „Svaté zemi“, musejí si svou vlastní zemi koupit – stejně jako Turci v Berlíně nebo Němci na Mallorce či v Ticinu.
Rovněž lidská práva jsou svrchovaně důležitá. Jde-li ovšem o soužití, je neustále nutno počítat s kompromisy. Každé bezpečnostní opatření znamená omezení osobní svobody. A pak – v žádné zemi Blízkého východu nemá takový Palestinec tolik možností osobního rozvoje jako pod izraelskou vládou.
Jaký je tedy vlastně důvod dělat – jak dosvědčují výroky mnohých – z tohoto konfliktu takový zcela mimořádný „konflikt století?“
Znám hodně Izraelců, kteří zažili hluboké zranění, hrozné zklamání, mají Palestinců plné zuby a nejraději by se jich zbavili. Nedávno jeden Izraelec blouznil o Novém Zélandě: „Tam nejsou hadi, štíři ani Palestinci!“ Ano, v izraelských hlavách se rodí takové myšlenky. Rasistické projevy nelze zapírat, je nutno s nimi bojovat.
Přesto je převážné většině izraelské společnosti jasné: Palestince nelze prostě odstranit. Mají v této zemi mezi Jordánem a Středozemním mořem své právo. Není málo Izraelců, kteří se organizovaně nebo i soukromě starají o budoucnost a práva svých palestinských spoluobčanů a tím o společnou budoucnost. Izrael obětuje vlastní vojáky, jen aby šetřil palestinské civilní obyvatelstvo.
Na palestinské straně to žel vypadá docela jinak. Především: existují tam stejná zranění, zkušenosti, předsudky, sny a touhy jako na izraelské straně – jenže ještě něco navíc.
Jedna pozorovatelka, která se účastnila smiřovací schůzky, před časem řekla: „Palestinští křesťané jsou ochotni Židům odpustit, že existují. Nejsou však ochotni zastávat se práv židovského národa v zemi Izrael. Svou vlastní vinu na tomto konfliktu si neuvědomují.“ Navíc lze mezi palestinskými křesťany zaslechnout všechny tóny antisemitismu – až po výrok: „Židé, to je přece antikrist!“
Na muslimské straně je k tomu ještě třeba přičíst struktury myšlení a výroky teologů, kteří upírají Židům právo na existenci, a to nejen v izraelské zemi, nýbrž ve skutečnosti na celém světě. K provádění svých vražedných záměrů obětuje Hamás vlastní děti.
Dokud bude sen o světě bez Židů Arabům bránit v tom, aby hájili právo svých spoluobčanů existovat coby Židé, dotud bude nutno zajišťovat existenci židovského národa jedině násilím. Žel, je tomu tak!
S opravdu srdečným „šalom“ Vás zdraví
Johannes Gerloff
Přeložila Ivana Kultová
Autor
