Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
„Já jsem se hrozně ráda převlékala za královnu Ester“, říká židovská babička Tamar. „Tenkrát se kostýmy šily. Maminka na nich začala pracovat tak měsíc před svátky. Bylo nás devět dětí, tak jsme se také o převleky mohli vystřídat.“
Letošní předvolební kampaň v médiích jako by blížící se svátky purim úplně zastínila. Ale nemylte se, všude po Jeruzalémě jsou před obchody vyvěšené kostýmy pro děti i dospělé a v obchodech s potravinami se nabízejí dárková balení různých dobrot. Ovšem královna Ester už příliš populární není. Momentálně jí zastínily postavy Elsy a Anny z filmu Ledové království. A to ačkoliv se biblický příběh o chudé dívce, která se díky své kráse stala královnou, stal základem mnoha různých pohádek. Stejně jako motiv mnoha krásných panen, ze kterých si král vybírá a pak jeho slib poloviny království své vyvolené.
Jsem přesvědčena, že Esteřina krása byla vnitřní i vnější. Na rozdíl od dobrého vzhledu všech ostatních – tovat ma’re – je její krása popsána dvěma hebrejskými výrazy: jafat to’ar a tovat ma’re. Tato její neobyčejná krása jí otevřela cestu na královský trůn. Pro jejího pěstouna Mordechaje i pro ni samotnou – jeho schovanku – to ovšem znamenalo dramatické změny. Královským příkazem byli od sebe odtrženi. Mordechaj se chodil každý den informovat, jak se Ester má. („…denně procházel před nádvořím ženského domu, aby se dozvěděl, jak se Esteře daří a co se s ní děje.“ Ester 2,11)
Když nepřítel Židů Haman rozhodl celý jejich národ zlikvidovat, požádal jí Mordechaj o přímluvu u krále. Ester mu vzkázala, že by jí to mohlo stát život: „Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“ (Ester 4,11)
Ačkoliv jí Mordechaj miloval jako svou dceru, požadoval od ní velkou oběť, což ani pro něj nebylo snadné: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4,13-14)
Ester vzkázala Mordechajovi: „‘Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.‘ Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.“(Ester 4,17)
Celý tento dramatický dialog i vzájemná poslušnost jsou krásným příkladem biblického podřizování se jeden druhému. Ačkoliv se v celé knize ani jednou nevyskytuje slovo Bůh, nespoléhá se Ester na svou výjimečnou krásu, ale na půst, který je voláním božího lidu k Hospodinu o pomoc. Až dodnes se Židé před začátkem svátku postí.
Ačkoliv se tedy svátek purim v dnešní izraelské společnosti podobá spíše karnevalu, stopy biblického svátku jsou tu zcela zřetelné. A sice nejen v synagogách, kde se kniha Ester každoročně předčítá. Židovský lid dodnes zachovává pokyny Mordechajova dopisu a slaví svátek „čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru“ (Ester 9,21), který letos připadá na 21. a 22. března.
Stejně tak se nezměnil název svátku: „A židé přijali za obyčej, co začali dělat a co jim Mordokaj napsal: že Agagovec Haman, syn Hamedatův, protivník všech židů, osnoval záměr proti židům, jak by je zahubil, že házel púr, totiž los, aby je vyděsil a zahubil. Ale když ona vešla před krále, nařídil král, dokonce písemně, obrátit jeho zlý záměr, který osnoval proti židům, na jeho hlavu, a pověsili jej i jeho syny na kůl. Proto nazvali ty dny púrím podle slova púr.“ (Ester 9,23 -26)
A na mnoha místech jako třeba ve školách a školkách se dodržuje i biblický způsob slavení jako den radosti a pohody („…památka na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, místo smutku den pohody.“ Ester 9,22)
Velmi oblíbená písen vztahující se k svátku obsahuje celé biblické verše: „Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se. Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta.“ (Ester 8,15 – 16)
A konečně lidé neopomíjejí ani posílání dárků, které nese dodnes své biblické jméno – mišloach manot: „…aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.“ (Ester 9,22) Dnes má formu dárkových košů a košíčků. Na chudé se dělají sbírky potravin a také se nezapomíná posílat balíčky a povzbudivé dopisy vojákům, kteří svým nasazením tuto pohodovou oslavu uprostřed stále trvajícího nepřátelství vůči Esteřině a Mordechajově lidu, umožňují.
Pohodové svátky Vám přeje Krista Gerloffová