Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Proč vlastně, když jsou kdesi nepokoje nebo potřeba míru, myslí lidé hned na Izrael? Ve skutečnosti je tomu tak, že se svět, v němž žijeme, topí v chaosu. Odborníci dnes už hovoří o tom, že kolem nás zuří Třetí světová válka. Izrael je však ostrovem blahobytu, bezpečí a pokoje. Je jistě mnohem lépe vyzbrojen pro budoucnost než většina vysoce rozvinutých zemí. Evropská i americká velkoměsta jsou nebezpečnější než Jeruzalém, Tel Aviv nebo Haifa.
CIA World Factbook [statistický sborník vydávaný ústřední špionážní službou USA, pozn. překl.] umisťuje Izrael mezi všemi státy s průměrnou očekávanou délkou života 82,4 roku na jedenácté místo – daleko před Lichtenštejnsko, které je s 81,9 roku na místě devatenáctém, Rakousko (třiadvacáté místo s 81,5 roku) nebo Spolkovou republiku Německo (třiatřicáté místo s 80,7 roku). Jen ve Švýcarsku, které se s 82,6 roku umístilo na devátém místě, se z evropských německy mluvících zemí žije podle CIA lépe.[1] Dlouhý život je možný jedině tam, kde se životu lidí dostává ochrany a kde panuje mír a blahobyt.
Nikde na světě nenajdeme srovnatelnou pestrost mentalit, náboženství a politických přesvědčení v tak pokojném soužití a se srovnatelnou svobodou jako dnes ve státě Izrael. Ve světovém měřítku je stát Izrael vzorným příkladem úspěšně praktikované koexistence. Tím nechceme bagatelizovat náročné úkoly, s nimiž se Izrael musí vyrovnávat ve vztahu k národnostním a náboženským menšinám, k sociálním rozdílům nebo k různosti politických názorů. Tyto problémy, pravda, existují; setkáváme se s nimi však v rozmanitém zabarvení i s nestejnou závažností na všude ve světě.
S židovským lidem a jeho státem se to dnes má vlastně tak, jak to ve své 12. kapitole popisuje prorok Zacharjáš: Jeruzalém je pro okolní národy sebevražednou číší jedu a pro všechny národy vzpěračským kamenem. Přitom má však živý Bůh očividně zrak upřený na Judsko. Chrání obyvatele města. Zatímco kolem všechno vře a potápí se v krvavém zmatku, zůstává Jeruzalém pokojně na svém místě.
Taková je pravda: židovský lid je předmětem tak veliké nenávisti jako žádný jiný národ na naší planetě. Nenávist k Izraeli je cosi zvláštního. Od té doby, co se z potomků Abrahama, Izáka a Jákoba stalo společenství lidí s vlastní kulturou a jazykem, jež stálo za zmínku, existovali lidé, kteří chtěli tento národ zničit. Takové záměry měly často velmoci jako Egypt nebo Persie. Zhusta šlo o malá seskupení nebo kmeny, které se zapřisáhly: „Pojďme, vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“ (Žalm 83,5). Ve čtyřicátých letech zažil židovský národ nejhlubší propast svého ohrožení v dějinách. Mezitím se situace zcela obrátila. Kdo dnes chce židovský stát existenčně ohrozit, ohrožuje existenci celé naší planety.
Závažnost, jakou tomuto blízkovýchodnímu konfliktu mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy připisuje celosvětová veřejnost, se nedá vysvětlit rozumem. Že by národy světa už vycítily něco z toho, co motivovalo k modlitbám autora 122. Žalmu? A přitom je dnes právě jen v křesťanských církvích třeba vysvětlovat, že by se o Izrael měly zajímat. Spojené státy, islámský svět, vláda Spolkové republiky Německo i média po celém světě už dávno intuitivně pochopily, že právě Izrael je hoden zájmu. „Pokoj nad Izraelem“ má rozhodující význam pro osud celého světa.
„Šaalú šlom Jerušalajim“(שַׁ֭אֲלוּ שְׁלֹ֣ום יְרוּשָׁלִָ֑ם) – Vyprošujte Jeruzalému pokoj, vyzývá Žalm 122,6. Při nahlédnutí do různých překladů Bible zjistíme, že tato tři slova pokrývají takovou šíři významu, jakou žádný překlad nedokáže stejně zhuštěně vyjádřit.
Když se dnes v moderním státě Izrael lidé zdraví, táží se jeden druhého: „Jak je to s tvým pokojem? Jak se ti daří?“ To je to první, co žádá Žalm 122,6: „No tak se konečně zeptejte, jak se daří Jeruzalému! Nebuďte lhostejní! Zajímejte se o dění v Izraeli a kolem něj!“ Pro nás novináře je tato výzva povzbuzením. Konáme-li poctivě svou práci – prostě tím, že vás informujeme, co se tady na Blízkém východě děje, tak vám tím, milí čtenáři, umožňujeme splnit příkaz Bible: „Informujte se o Izraeli!“
Druhým prvkem výzvy Žalmu 122,6 je: „Usilujte o pokoj Jeruzaléma. Přejte Jeruzalému štěstí!“ Čtenáři Bible budí někdy dojem, že se zajímají jenom o boj o Jeruzalém. Jedině trpící a utlačovaní Židé jsou dobří Židé – ventiluje leckdo v židovském státě s rukou před ústy svoji frustrovanost. Když někdo řekne, že se židovskému národu daří dobře, hned uslyší: „No jo, jenže…“ Kdo se jako novinář zarytě drží takovéhoto popisu reality, ohrožuje svou profesní budoucnost. A kdo by přispíval Židům, kterým se daří dobře, aby se jim dařilo ještě lépe?! A přece modlící se žalmista požaduje: „Přejte Jeruzalému štěstí! Hledejte pro Izrael to nejlepší!“
A konečně „Šaalú šlom Jerušalajim“(שַׁ֭אֲלוּ שְׁלֹ֣ום יְרוּשָׁלִָ֑ם) – znamená: „Vyprošujte Jeruzalému pokoj! Veďte jednání v tom smyslu, aby se tomuto městu dařilo dobře!“ – a to právě tehdy, když to vypadá, že Bůh seslal neštěstí a trest. Prorok podle Božího srdce nejenže zná jeho vůli, nýbrž je vždycky také knězem a přímluvcem. Odvažuje se Otci v nebesích odporovat – ačkoli Otec je přirozeně vždycky v právu.
Takto vyjednává Abraham s Bohem o Sodomě a Gomoře (1. Mojžíšova 18,16‑33). Třikrát zapovídá Bůh proroku Jeremjášovi prosit za Izrael (Jeremjáš 7,16; 11,14; 14,11, ten však nepovoluje. Daniel se zástupně staví za svůj lid, když si vypočetl, že už uplynulo Jeremjášem předpověděných sedmdesát let vyhnanství (Daniel 9). Tuto linii můžeme sledovat až k Pavlovi, jenž na počátku svých prorockých kapitol 9 až 11 v listě Římanům klečí před svým nebeským Otcem a žádá „sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím“ (Římanům 9,3).
Proroci jako Jonáš, který vyčkává pod svým skočcem, až Bůh splní svoje předpovědi (Jonáš 4), nebo král Chizkijáš, který se podrobuje Boží vůli, hlavně když bude aspoň „za mých dnů opravdový pokoj“ (Izajáš 39,8), nám sotva mají sloužit za vzory, z nichž může být Bůh nadšen. Slepý fatalismus je Bibli cizí. Jak je naprosto jasně vidět, čeká Bůh Izraele při vyhlašování svých soudů na angažovaný odpor modlitebníků.
„Šalom“, biblické slovo pro mír, má jen málo společného s německým slovem „Frieden“ či s anglickým „peace“. My lidé nezřídka uzavíráme mír cestou dělení – roztržením toho, oč se přeme. Bylo tomu tak I u moudrého krále Šalomouna (srov. 1. Královská 3,23-25). To může být i důvodem, proč je dnes dvoustátové řešení tak populární, že se neuvažuje o žádné alternativě.
„Vy se snažíte o ‚peace‘ (anglicky ‚mír‘) a proto zavádíte proces ve smyslu ‚piece‘, tedy trhání na kusy (‚piece‘, anglicky ‚kus‘, se vyslovuje úplně stejně)“, řekl mi v polovině devadesátých let – uprostřed „mírového procesu“ v Oslu, když Jeruzalém prožíval utrpení z krvavé řady sebevražedných atentátů – jeden rabín s nepřeslechnutelným zoufalým povzdechem: „V zájmu míru trháte na kusy vše: zemi, lidi i naději! – Naší touhou je ‚šalom‘. To je něco docela jiného!“ „Šalom“ pochází z hebrejského slova „šalem“ (= dokonalý, celý) a má cosi společného se slovem „netknutost“, „dokonalost“, „celost“, „integrita“. Proto lze naši větu ze Žalmu 122,6 přeložit též „Usilujte o neporušenost Jeruzaléma!“
Modlitebník ze Žalmu 122 věděl, co dnešní mezinárodní společenství zřejmě jen tuší: že neporušenost Jeruzaléma je klíčem k dobrému fungování světa. Proto říká: „Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: ‚Budiž v tobě pokoj!‘“ (Verš 8).
Žalmista věděl, že na Izraeli záleží živému Bohu nejvíc. Bylo mu jasné, že odtržení izraelského národa od země je pro Izrael pokořením, zneuctěním a že znamená znesvěcení jména Hospodinova (Ezechiel 36,20). Jeruzalém je místo, kde se nebeský Otec cítí doma, kde má přebývat jeho jméno a kde chce mít obecenství s těmi, kteří jej milují. Proto zakončuje svůj žalm slovy: „Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro“ (Verš 9).
Překlad Ivana Kultová
Poznámky:
[1] „Seznam průměrných vyhlídek na délku života ve státech světa“, a tam „1. Seznam CIA World Factbook (2016)“: https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_durchschnittlichen_Lebenserwartung_in_den_Staaten_der_Erde (03.10.2018).
Autor
