Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Muž, jehož 1. žalm chválí jako šťastného (verš 1), má „zalíbení v Tóře“ (verš 2a). Na otázku, jak se tato „záliba v Zákoně“ prakticky projevuje, odpovídá druhá část 2. verše:
„Mumlá ve své Tóře dnem i nocí.“ – Martin Luther měl velkou lásku k Božímu slovu. K druhému verši 1. žalmu napsal: „Nedokážu ani jak náleží zdůraznit, jak je toto slovo silné a líbezné, neboť tato meditatio (rozjímání) spočívá především v tom, že člověk přesně sleduje slova Zákona, a dále, že také různá biblická místa staví proti sobě. Je to totiž něco jako roztomilý hon, ba přímo hrátky jelenů v lesnatých horách, kde Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru (Žalm 29,9).“[1]
Zcela jistě líčí náš text muže, který „hledá a přemýšlí“.[2] Slovo, které různé překlady Bible[3] tlumočí jako „rozjímat, přemýšlet, uvažovat“, má v konečném smyslu vyjadřovat „neustálé intenzívní přemýšlení“.[4] Avšak slovní kořen „הגה/hagah“, který zde překládáme „mumlat“, obsahuje mnohem víc. „Myšlení“, byť sebeintenzívnější, „meditace“[5], byť seberozpustileji hravá – to vše není vidět ani slyšet. Do jakých myšlenek se nějaký člověk zahloubal, toho se může pozorovatel zvenčí nanejvýš dohadovat.
„הגה/hagah“ však lze vidět i slyšet. U Izajáše 31,4 je lev, který vrčí nebo přede – vždycky podle toho, zda si ta velká kočka pochutnává na kořisti, nebo se domnívá, že ji musí bránit. U Izajáše 38,14 popisuje „הגה/hagah“ holubici, která cukruje. „Proto svatý Augustin ve svém překladu užívá „cvrlikat“ (garrire) jako krásný biblický obrat (metaforu), protože, stejně jako je cvrlikání (garritus) zaměstnáním (exercitium) pro ptáky, má pro člověka (jehož zvláštním obdarováním [officium] je řeč) být zaměstnáním mluvení o Hospodinově zákoně.“[6]
Vrčet, příst, cukrovat, švitořit, mumlat
Jozueho Bůh vyzývá: „Tato Tóra ať se nevzdálí od tvých úst. Mumlej v ní ve dne v noci“ (Jozue 1,8). David vyznává: „Můj jazyk mumlá tvou spravedlnost“ (Žalm 35,28). Obojí naznačuje víc, než tiché rozjímání nebo neviditelné přemýšlení.
Hebrejský slovní kořen „הגה/hagah“ popisuje „živoucí přemýšlení“, či ještě lépe „myšlenkami nabité promlouvání“.[7] Vidíme tu člověka zamilovaného do Tóry. Nedá se přeslechnout, jak neustále přemílá v ústech to, co ho zaměstnává. „To je přirozený způsob (natura) všech milujících, že o předmětu své lásky rádi klábosí, zpívají, básní, po něm dychtí, žertují o něm a právě tak rádi o něm slyší. Proto má i tento milovník, ten blažený muž, svůj milovaný předmět – zákon Hospodinův – neustále v ústech, v srdci a (pokud je to možné) v uších.“[8]
Na poslech to pak může vypadat jako vrčení, předení, cukrování, švitoření nebo mumlání. V každém případě je možno takovou meditaci zvenčí objektivně vnímat.
Viditelně přemýšlet
Malbim[9] označuje „הגיון/Higajon“ (= „mumlání“, v moderní hebrejštině ale též „logika“) jako „mezičlánek mezi mluvením a myšlením“. Je to zcela specifický výraz pro myšlenkově bohaté „studium“ Tóry, jehož se v podstatě nedosahuje pouhým bezeslovným myšlením – jak rabi Samson Raphael Hirsch[10] popisoval židovskou práci s Božím slovem – nýbrž vyžaduje od samostatně a osaměle „studujícího“ přesné slovní vyjadřování myšlenek, jimž je třeba vdechnout život, i těch, jimž už se oživení dostalo.[11]
Dobře si vzpomínám, jak mi jednou na samém počátku našeho pobytu tady v Izraeli jeden přítel rabín skočil do řeči, když jsem hovořil o „četbě Bible“: „Bible se nečte,“ rázně mne opravil, „Tóra se musí studovat!“ A studující se snaží porozumět a předčítá nahlas. Je slyšet jak mnohokrát opakuje to samé.[12]
Jeden z n nejlepších anglických kazatelů, „král kazatelů“, Charles Haddon Spurgeon k druhému verši 1. žalmu napsal: „Vytáhne si slovo z Písma, pak je celý den nosí u sebe, a když se mu v noci spánek vyhýbá, rozjímá o zákoně svého Boha.“ Tím v něm Boží slovo pevně zapustilo kořeny. Učí se mu zpaměti, takže se mu stává trvalým průvodcem na cestách. „Zákon Hospodinův“ je denním chlebem každého opravdového věřícího.[13]
Vzrušující, oživující, občerstvující, přitažlivé
To „logické mumlání mého srdce před tebou“ (וְהֶגְיֹ֣ון לִבִּ֣י לְפָנֶ֑יךָ) je vrchol, k němuž míří Žalm 19. Proto je na tomto místě vhodné si připomenout, co říká David ve druhé polovině 19. žalmu o Božím slově: „Tóra Páně je dokonalá, obnovuje život. Svědectví Páně je věrohodné, prostému člověku dodává moudrosti. Příkazy Páně jsou přímé, potěšují srdce. Příkaz Páně je jasný, osvětluje zrak. Ovoce Páně je ryzí, trvá navěky. Právní výroky Páně jsou pravda, jako celek jsou pravdivé. Jsou příjemnější než zlato a množství krásného zlata. Jsou sladší než med a přírodní nektar.“
Kdo mumlá nad zákonem Hospodinovým, ten se nezabývá něčím nudným, zastaralým, zaprášeným či tísnivým. Naopak je to vyučování nebeského Otce, nejen spolehlivé a důvěryhodné, nýbrž i vzrušující, oživující, občerstvující, přitažlivé.
„Dnem i nocí“
Rabbi Hirsch rozpoznal společně s mnohými židovskými učitely, že by studium Tóry nemělo být pouze zaměstnáním odborníků, nýbrž že by mělo být něčím, co je od charakteru židovského národa neoddělitelné, že by mělo celému jeho lidu udávat ráz. Proto je napětí mezi každodenním životem a studiem Tóry normální, není to nic výjimečného. Hirsch k druhému verši 1. žalmu píše: „Přes den, v době činorodé náplně jeho života, je Tóra vůdcem jeho myšlení, chtění i jednání…a noc, hodiny volna, kdy činnost v povolání ustává a člověk se oddává svému poznávajícímu a vnímavému nitru, náleží zcela Tóře, a jejímu studiu.“[14] Martin Luther pravil: „Spravedlivý miluje zákon Hospodinův a myslí na něj, i když spí.“[15]
Mišna, srdce Talmudu, nám předává slovo Šamaje Staršího, Ježíšova současníka: „Učiň si Tóru kevou“ (Avot 1,15). „קבע/keva“ je něco „pevného“, „trvalého“, „stálého“.
Moderně ortodoxní rabi Aharon Lichtenstein (1933-2015), někdejší učitel ješivy Har Ecion, talmudické školy na jih od Betléma, toto „קבע/keva“ vyložil několikanásobně: za prvé, učiň si Tóru něčím pevným, co určí ráz celého tvého dne. [16] Přitom bylo Lichtensteinovi jasné, že mnoho lidí nemá takovou možnost, nýbrž že jsou nuceni chodit do práce a vydělávat si na živobytí. „Když ale člověk přijde domů, může se rozhodnout, zda sáhne po novinách, pustí si televizi – nebo se posadí ke studiu. Zde se ukazuje,“ vysvětloval tento izraelský rabín, „co je opravdu důležité a co je druhořadé.“[17]
Za druhé chápal Lichtenstein ono „trvalé“ (קבע/keva) jako cosi „nepostradatelného“, „životně nutného“, „nezbytného“. To, že se člověk má zabývat Tórou, mělo být „bez diskuse“.[18] A za třetí se Tóra jako něco „stálého“ měla „tak hluboce zakořenit a vstřebat“, aby „se stala součástí tebe samotného.“[19]
Od „Tóry Hospodinovy“ ke „své Tóře“
Aniž by citoval 1. žalm navazuje rabi Lichtenstein těmito výroky na postřeh tradičních židovských vykladačů.[20] Židovská exegetická tradice opakovaně dochází k závěru, že hebrejská slova Písma svatého mohou mít několik různých významů.
Zde, v druhém verši 1. žalmu, se zpočátku mluví o „Tóře Hospodinově“. Ve druhé části verše, když už si dal člověk tu práci, že se v ní studiem upevnil a učinil ji záležitostí svého nitra, je nazvána „jeho Tórou“. „Mumláním v Tóře“ se „Tóra Páně“ stále více stává Tórou člověka, jehož žalm zkraje označuje jako „šťastného“. „Původně všem zcela všeobecně daný zákon se pro něj stává zcela osobně jeho zákonem, což by se muselo přeložit:…nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad svým zákonem rozjímá ve dne i v noci .“[21]
Docela prakticky se „spoléhat na Hospodina“
Zatímco Jeremjáš 17,7 zcela všeobecně a teoreticky konstatuje, že se požehnaný člověk „spoléhá na Hospodina“ (אֲשֶׁ֥ר יִבְטַ֖ח בַּֽיהוָ֑ה) a že „Hospodin je jeho nadějí“ (וְהָיָ֥ה יְהוָ֖ה מִבְטַחֹֽו), ukazuje paralela v 1. žalmu, jak se to potvrzuje v každodenním životě. „Spoléhání se na Hospodina“ a „hledání vlastní jistoty v Hospodinu“ se dá poznat podle toho, jaké má člověk priority. Kdo Bohu mezi svými hodnotami dopřává vysoké postavení, nachází si i hodně času na to, aby se zabýval jeho slovem. Stejně jako automobilový fanda mluví ve dne v noci o vehiklech a vyhrazuje si pro svého koníčka každou volnou minutu, bude takový milovník zákona „ve dne v noci štěbetat o své Tóře“.
Při loučení s izraelským národem dává Mojžíš svým posluchačům na vybranou mezi požehnáním a zlořečením (5. Mojžíšova 28): „požehnanému“ (Jeremjáš 17,7) a „šťastnému“ (Žalm 1,1) slibuje, že jej Bůh učiní „hlavou a ne ocasem“ (5. Mojžíšova 28,13). Neposlušnému a „zlořečenému“ naopak hrozí životní úděl ocasu (5. Mojžíšova 28,44). Vyplatí se v klidu si přečíst 5. Mojžíšovu 28 v celém kontextu: pak pochopíme, nač naráží jak autor 1. žalmu, tak autor Jeremjáše 17.
Když se někdo zeptá, kolik času si v životě vyhrazujeme pro Boží Tóru, ukáže se, zda jsme „hlavou“ nebo „ocasem“. Zda se vědomě rozhodujeme, co má udávat ráz našemu životu, myšlení a následně pak i našemu jednání – nebo zda se bez vůle necháváme ovládat svými přirozenými pudy, tlaky každodenního života, okolnostmi naší doby nebo i pískáním chytrého telefonu, jako ocas svým psem.
Lidé, kteří nemohou sami o sobě říci, že jsou „požehnaní“, ani že jsou „šťastní“, nýbrž spíše by se charakterizovali jako vystresovaní, uštvaní nebo i vyhořelí, mívají velice často ve svém žebříčku hodnot anarchii. Pánem stanovený cíl jejich života nezaujímá postavení, jaké mu podle Tvůrce světa ve skutečnosti náleží.
„Království Boží“ především
Tady, v 1. žalmu, máme před sebou člověka, kterému jde především o prosazení královské vlády jediného, pravého, živého Boha a jeho spravedlnosti (Matouš 6,33). „Přemumláváním Tóry dnem i nocí“ časem vzniká „poklad“, o němž se několikrát zmiňuje Ježíš (Matouš 12,35; 13,52). Tento „poklad“ rozhoduje o tom, co je člověk zač a čím může prospívat svým bližním. Hodnotové postavení, které Božímu slovu ve svém všedním životě zcela prakticky vyhrazujeme, rozhoduje o našem vlivu na okolí.
Martinu Lutherovi záleželo na tom, aby dostal Boží slovo mezi lid. Proto přeložil Bibli do němčiny. Proto shrnul jádro křesťanské víry v katechismech. Proto mu však bylo zároveň jasné, že praktické uskutečňování toho, co ukazuje 1. žalm, je spojeno s obtížemi.
Luther napsal: „Také si nemysli, že se od tebe žádá něco nemožného; jen to zkus, a já vím, že tě to bude těšit a budeš za to vděčný. Nejdřív se pocvič na jednom žalmu, ba co dím, na jednom veršíčku jednoho žalmu. Bude stačit, když se za den nebo třeba za týden naučíš, učinit ve svém srdci živým a mocným (spirantem) jen jediný veršíček. Po zvládnutí tohoto počátečního kroku, přijde už všechno ostatní samo a dostaneš se k přebohatému pokladu poznání a lásky (affectionum); jen si dej pozor, aby ses nenechal odstrašit znechucením a zoufalstvím hned na začátku, abys s tím vůbec začal.“[22]
Druhý verš prvního žalmu nás vyzývá vytvořit si životní styl, jemuž bude udávat ráz Boží slovo. Jen když se to v malém podaří osobně každému z nás, dožijeme se toho, že budeme schopni do naší společnosti vyzařovat „štěstí“ a „spokojenost“, Boží „šalom“, který „převyšuje všeliký rozum“ (Filipským 4,7). A přesně to potřebuje svět, v němž „zuří pohané“ (srovnej 2. žalm).
Poznámky:
[1]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 233.
[2]C.F. Keil and F. Delitzsch, Psalms 1-35, Commentary on the Old Testament vol.5/1. Translated by Francis Bolton (Peabody, Massachusetts/USA: Hendrickson Publishers, February 1989), 85.
[3]Luther, Elberfelder, Menge.
[4]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 3.
[5]Englische Übersetzungen sprechen von „meditate“ (King James, NIV, ESV).
[6]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 232-233.
[7]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4.
[8]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 235.
[9]Meir Leibusch Ben Jechiel Michael Weiser (1809-1879), známý pod zkratkovým jménem „Malbim“, se narodil ve Voločysku na dnešní Ukrajině a působil ve východní Evropě jako rabín, talmudista, vykladač Bible a kazatel. Během života v Kepnu v pruské provincii Poznani (1845-1859) získal přízvisko „kepenský magid“ (lidový kazatel, vypravěč). Jako nesmiřitelný odpůrce reformního hhnutí a židovského osvícenství se dostal do konfliktu se židovskými i nežidovskými soudy, dočkal se pomluv, zatčení a jako politický buřič též vyhnanství. Působil jako vrchní rabín v Rumunsku a Královci. Ve výkladu Bible se soustředil na „hloubku jazyka“ a „základní význam textu“, který se „zakládá na přesných jazykovědných pravidlech“. Vycházel z toho, že se v Písmu svatém nic neopakuje, nýbrž že každé (zdánlivé) opakování vždy přináší i nový úhel pohledu. Krom toho ve své předmluvě k výkladu proroka Izajáše zdůrazňuje, že prorok nepředává své vlastní myšlenky, nýbrž slova, , „která mu Duch svatý, jenž byl na něm, vložil do úst a do pisátka“.
[10]Samson Raphael Hirsch (1808-1888) pocházel z Hamburku a sloužil jako vrchní rabín v Oldenburku, Aurichu, Osnabrücku, na Moravě a v rakuském Slezsku. Jako významný představitel ortodoxie byl výslovným odpůrcem reformního a konzervativního judaismu. Kladl velký důraz na studium celého Písma svatého. Od roku1851 byl rabínem odštěpenecké ortodoxní „Izraelské náboženské společnosti“, angažoval se v oblasti vzdělávání a vydával měsíčník „Ješurun“. Choval velkou lásku k zemi Izrael, zároveň však byl odpůrcem předsionistických snah Cviho Hirsche Kalischera. Je pokládán za jednoho z otců zakladatelů novoortodoxního hnutí.
[11]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 3.
[12]עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.
[13]Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 5.
[14]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 3.
[15]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 234.
[16]Rabbi Aharon Lichtenstein, “By His Light. Character and Values in the Service of God,” adapted by Rabbi Reuven Ziegler (Yeshivat Har Etzion: Maggid Books, 2016), 55.
[17]Rabbi Aharon Lichtenstein, “By His Light. Character and Values in the Service of God,” adapted by Rabbi Reuven Ziegler (Yeshivat Har Etzion: Maggid Books, 2016), 57.
[18]Rabbi Aharon Lichtenstein, “By His Light. Character and Values in the Service of God,” adapted by Rabbi Reuven Ziegler (Yeshivat Har Etzion: Maggid Books, 2016), 59.
[19]Rabbi Aharon Lichtenstein, “By His Light. Character and Values in the Service of God,” adapted by Rabbi Reuven Ziegler (Yeshivat Har Etzion: Maggid Books, 2016), 60.
[20]Raschi, Radak, Malbim mit Bezug zum Babylonischen Talmud, Traktat Avodah Sarah 19a.
[21]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 3.
[22]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 252.
Autor
