Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
„Dnes je osudový den,“ oznamuje hlasatel na izraelském Kanálu 1 ve večerních zprávách. Pak ovšem – pro všechny případy, kdyby někdo něco namítal – hned připouští: „Jistě, to říkáme pokaždé. Jenže tentokrát tomu tak skutečně je.“ Během vysílání pak dostávají slovo odborníci a Izraelci pocházející z USA. Zaznívají analýzy: „Hillary se vlastně jen veze na vlnách strachu z Trumpa“ a „V Demokratické straně se nadšení točí kolem Sanderse“.
Volební boj v USA je v izraelských médiích už skoro denně na přetřesu – s přesnými a diferencujícími postřehy. Hlasatelé a novináři berou postupně každého jednotlivého kandidáta ze všech států Unie pod lupu a zpětně sledují jeho cestu politika. Všímají si, jaké taktické tahy volí na šachovnici politikové toužící po postu držitele největší moci na světě, popisují je a zamýšlejí se nad nimi.
Všechno to ale probíhá pozoruhodně bez emocí, ba s téměř přehnanou objektivitou. Izraelci se opravdu nikdy nestydí mít vlastní názor a také ho projevit. V kopané se například sice nikdy Izrael neprosadil se svými hráči na mezinárodní úrovni, zato však komentátoři vždy předem odhadli každou branku, každou neproměněnou příležitost, každou chybu. Takový z nich aspoň mívá člověk dodatečně dojem. Pokud jde však o názory na volební boj v Americe, panuje v Izraeli ticho – nápadné a skoro až podezřelé.
Podle ankety „Izraelského ústavu pro demokracii“ považovalo v dubnu 2016 čtyřicet procent všech židovských Izraelců za lepší pro Izrael Hillary Clintonovou, kdežto třicet procent fandilo Donaldu Trumpovi. Převážná většina arabských Izraelců – asi dvacet procent občanů státu Izrael tvoří Arabové – se odmítla přesně vyjádřit; kdo se vyjádřil, označil Clintonovou i Trumpa za stejně dobré. O měsíc dříve, v březnu 2016, se ještě čtyřiatřicet procent izraelské veřejnosti vyslovilo v tom smyslu, že „lepší pro Izrael“ by byl republikánský kandidát, zatímco osmadvacet procent dávalo přednost tomu, aby prezidentem USA byl demokrat.
Brzy se objevily obvyklé analýzy s mottem „Donald Trump, Izrael a Židé“, v nichž se s uspokojením konstatovalo, že se Trump dost často postavil na stranu Izraele, kritizoval prezidenta Obamu a chválil premiéra Netanjahua. V podstatě Barack Obama každému republikánskému soupeři usnadnil prezentovat se „proizraelsky“.
Skutečnost, že Obama připisuje veškerou odpovědnost za zmrazení palestinsko-izraelských jednání výhradně Izraeli, podle těch analýz nenaladila Palestince nijak zvlášť ke kompromisu a jeho neochota mluvit o „islámském teroru“ spolu s pokusy představit Islámský stát jako „nemuslimský“ zkrátka neodpovídá reálné situaci na Blízkém východě – zatímco Trump ví, jak slabých míst a zmatenosti Obamovy blízkovýchodní politiky šikovně využít.
Na druhé straně dospěli analytikové k závěru, že „Trump prosazuje takovou politiku a přišel s takovými projevy, že to žádný Žid nemůže s dobrým svědomím přijmout nebo se s tím ztotožnit“. Kam tím konstatováním mířili, vysvitlo jasně v okamžiku, kdy Trump sám odvolal svou návštěvu Izraele naplánovanou původně na 28. prosince 2015 – prý aby „nevystavoval Netanjahua nátlaku“. Důvodem bylo to, že po masakru, k němuž došlo 2. prosince v kalifornském okrese San Bernadino, navrhl zapovědět všem muslimům vstup do Spojených států.
Zásadní přistěhovalecké embargo vyvolává u Židů nedobré vzpomínky. Migrační hnutí zachránila v minulém století bezpočet Židů před pronásledováním, pogromy a záhubou, jež jim hrozily ve východní Evropě, v Rusku a v arabském světě. A Židé nezapomněli ani na uzavřené hranice za Druhé světové války, které stály život mnoha osob židovské národnosti. Proto sedmatřicet poslanců Knesetu proti Trumpově návštěvě protestovalo a žádali od Netanjahua, aby ji odřekl. Premiér váhal; naštěstí pro něj pak Trump sám svůj příjezd odvolal.
Izraelci sledují a analyzují vše, co má v zápolení americké společnosti o nového šéfa státu nějaký, byť i nepřímý vztah k dění na Blízkém východě. Přesně například registrují každý z nenávistných antisemitských mailů, které začala americká židovská novinářka ruského původu Julia Loffová dostávat poté, co vytvořila portrét Melanie Trumpové. Když si Trumpova manželka na Facebooku stěžovala, že detailní podobizna pořízená Loffovou není slušná, použili Trumpovi nohsledi veškerých starých protižidovských frází a dokonce s odvoláním na holokaust požadovali: „Zpátky do pece!“
V lednu vyjádřil Mike Bickle, zakladatel a ředitel Mezinárodního domu modliteb ve městě Kansas City, svou podporu republikánskému kandidátu na úřad prezidenta Tedu Cruzovi. Izraelští novináři bleskově vyrukovali se zjištěním, že Bickle chce Židy obracet na křesťanství; že podle jeho tvrzení poslal Hitlera Bůh pronásledovat Židy za to, že neuznali Ježíše jako Mesiáše, a že Bickle prorokuje židovskému národu pro budoucnost ještě jednu hroznou dobu utrpení včetně koncentračních táborů jako Boží soud za „zvrhlost a hřích“ Izraele.
Pro americké Židy je Cruz posledním republikánem, jemuž by dali hlas – tak z podnětu Bickleho výroku o podpoře spekuluje Chemi Šalev v levicově liberálním deníku Haarec. A na tom podle něj nic nezmění ani židovská deziluze z Obamy. Ještě méně volitelný je pro ně podle tohoto izraelského komentátora už jedině jejich židovský soukmenovec Bernie Sanders. Zda na tom něco může změnit významný židovský profesor Harvardské univerzity Alan Dershowitz, který je nejen jedním z nejostřejších obránců Izraele, nýbrž podporuje i svého někdejšího studenta Teda Cruze, zůstává otevřenou otázkou.
V Izraeli si velmi dobře pamatují, že Cruze ve Washingtonu při jedné akci ve prospěch pronásledovaných křesťanských menšin vypískali, protože křesťanům z Orientu řekl, že „nemají lepšího přítele než židovský stát“. Než ho donutili odejít z jeviště, stačil ještě provolat na adresu křesťanů: „Nebudete-li stát na straně Izraele a Židů, nebudu já stát při vás!“ Některé konzervativní přátele Izraele však urazil tím, že se odvážil zpochybnit vojenský postup své země v Iráku, Sýrii a Libyi. Z izraelského hlediska je nesporné, že americká blízkovýchodní politika uplynulých desetiletí je jednou jedinou katastrofou.
Židovský soupeř Hillary Clintonové uvnitř Demokratické strany se opětovaně zapsal do veřejného povědomí projevy k situaci na Blízkém východě, které jsou svéráznou míchanicí neznalosti a otevřených antipatií vůči státu, v němž sám strávil určitou část života. Berne například prohlásil, že dvě městské čtvrti v Baltimore „vykazují vyšší míru dětské úmrtnosti než Západní břeh Jordánu v Palestině“, načež list Jerusalem Post ihned zveřejnil otázku předsedy Amerického židovského výboru Davida Harrise: „Co má kritika lidí v Baltimore společného s všedním životem lidí na Západním břehu?“ A hned vzápětí Sandersovi vytkl: „Kdo naprosto bez souvislosti zatahuje izraelsko-palestinský konflikt do americké vnitropolitické diskuse, slouží jedině těm, jimž nejde o nic jiného, než svalit na Izrael odpovědnost za všechna selhání úřadu Palestinské autonomie.“
Pokud jde o fakta, mohl podle něj Sanders pro své srovnání klidně použít i Turecko, Malajsii nebo Brazílii; tam všude je míra dětské úmrtnosti vyšší než na palestinských územích – nemluvě už vůbec o Sýrii, Saúdské Arábii nebo Jordánsku. V roce 2015 se ostatně Izrael podle údajů agentury CIA-Factbooks se svým průměrem 3,55 mrtvorozených na tisíc porodů umístil výrazně před Spojenými státy s jejich 5,87 mrtvorozených.
Zeptáte-li se mladých lidí v Izraeli, co si myslí o dění kolem voleb v Americe, odpovědí většinou lhostejně – pokud nedají nezájem najevo pouhým pokrčením rameny. A platí to dokonce i o těch, kteří sami vlastní americký pas. Sotva kdo skutečně ví, co v Americe vlastně probíhá – natož aby si na to sám vytvořil názor.
Historik Joel Fishman se narodil v Kanadě, vyrostl ve Spojených státech a už čtyři roky žije v Jeruzalémě. O dění ve své staré vlasti říká: „V USA máme na výběr mezi kandidáty, z nichž po žádném nikdo netouží. Sanders je radikál. Neexistuje možnost, že by se jeho program dal uskutečnit. Všem naslibuje, co chtějí. Jak to jednou řekl jeden z mých přátel: Srovnáme-li utopii s realitou, vypadá to s realitou vždycky špatně.“
Podle Fishmana vděčí jak Sanders, tak Trump za svou překvapující přitažlivost „existenci mnoha nahněvaných a nešťastných lidí, jejichž starosti jsou všem lhostejné. To, že jsou nešťastní, má dobré ekonomické důvody. Obamova správní politika upřednostnila témata, kterým chybí opravdová důležitost, genderové záchody pro transsexuály nebo meditační místnosti pro vystresované studenty. Když Trump vystupuje proti neomezenému přistěhovalectví, vychází tím vstříc problémům, o které středním vrstvám skutečně jde.“
Izraelský historik se zamýšlí nad obavami, které vyjadřují jeho příbuzní a přátelé v USA: dospívají k závěru, že zřejmě existují snahy proměnit migrací obyvatelstvo Spojených států, což umožní zaměřit politiku země novým směrem. „Američanům se nelíbí úsilí udělat v USA z křesťanství náboženství druhého řádu a upřednostnit islám.“ Joel Fishman se dvojznačně směje: výrokem komentuje báseň „Řešení“, kterou Bertolt Brecht složil po východoněmeckém povstání 17. června 1953: „Možná přišel americký lid o důvěru své vlády. Proto vláda teď lid rozpustí a zvolí si jiný.“
Zatímco si Joel zamyšleně zvedá ke rtům sklenku vychlazeného bílého vína a vychutnává si teplý vzduch posledních dní Pesachu, vchází do pokoje jeho manželka Rivka. „Trump je demagog,“ zapojuje se penzionovaná docentka židovské literatury a dějin na Hebrejské univerzitě do rozhovoru. „Možná mi bude dobrý, protože není jako ti druzí.“ Rozpomíná se na svého bratrance z New Yorku, který říká: „U Hillary vím, že pokud jde o Izrael, je na sto procent vedle. U Trumpa existuje možnost, že nemá pravdu z pouhých pětasedmdesáti procent.“ Poté na vysvětlenou dodává: „Hillary Clintonové nedůvěřujeme – kvůli všem těm jejím hrozným poradcům, například Sidneymu Bloomenthalovi. Je to židovský člověk, ale náramně protiizraelský.“ Sanders je podle Fishmana příliš radikální. „Kdyby byl aspoň jenom socialista – ale on je komunista!“ Oba opakovaně zdůrazňují: „Trumpa neznáme, nevíme, co bude mít za poradce. Hillary a její poradce známe. Rozhodně by byla lepší než Obama. Každý by byl lepší, všichni – jenom ne Sanders!“
Překlad: Ivana Kultová
Autor
