„Gabrielovo vidění“: syn Josefův jako trpící Mesiáš v židovské tradici

Starý kámen budí vášně

Letní poklid v horkém Jeruzalémě byl narušen kamenem, který nově rozdmýchal židovsko-křesťanskou diskuzi na téma mesiáš. Našel se – jak dosvědčují zbytky jílu, které se na odlomeném kusu skaliska uchytily – na východním okraji Mrtvého moře naproti známé skalní pevnosti Masada. Nachází se tam jordánská vesnice Masraa, v níž byly mimo jiné nalezeny i doklady o židovské přítomnosti z doby Bar Kochby (2. století n.l.).

Na kamennou desku byla asi před dvěma tisíci lety napsána inkoustem hebrejská písmena. Paleografie, tedy věda o starověkém písmu, datuje jejich vznik poměrně přesně do prvního století před naším letopočtem nebo na začátek prvního století po Kristu. Text ve dvou sloupcích s 87 řádky je zčásti velmi dobře zachován. Také skutečnost, že byl napsán inkoustem a ne vytesán, ukazuje na původ z oblasti kolem Mrtvého moře. Podobný kámen byl nalezen v Kumránu a obdobné nápisy ze 4. a 5. století n. l. jsou známy ze Zoaru na jižním cípu Mrtvého moře. Z žádné jiné lokality se nápisy psané inkoustem nedochovaly.

V textu, který byl poprvé zveřejněn v roce 2007[1] je zmínka o několika mesiášských postavách. Tak například Bůh žádá „svého služebníka Davida“, aby vyzval „Efraima“, k pozvednutí „znamení“. Kontroverzní text, který je předmětem diskusí, pak zní: „Po třech dnech budeš žít“, nebo „Žij po třech dnech!“ – „To přikazuji já, Gabriel, tobě, Králi králů.“ Pak následuje ještě hebrejský výraz, který by se dal přeložit jako „hnůj skalní rozsedliny“ a možná naznačuje, že tento „Král králů“ sice zemřel, ale nebyl pohřben.

Profesor Israel Knohl z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě zveřejnil v dubnu 2008 v angličtině článek o tomto textu, který nazývá „Vidění Gabrielovo“[2]. Tento biblista vidí v inkoustem popsaném kameni od Mrtvého moře především podporu tezí, které již vydal knižně v roce 2000.[3]

Knohl, narozený v Tel Avivu v roce 1952, vyrůstal v ortodoxní rodině a Talmud zná odmalička. Když pak na Hebrejské univerzitě z Talmudu promoval, „spíše náhodnou narazil na Bibli“, jak dnes vzpomíná. Na své práci s Písmem považuje za specifické to, že při ní používá nástroje, které si osvojil při studiu Talmudu. Přitom dospěl k poznatkům, které staví mnohé výroky historicky kritické exegese na hlavu.

Tento židovský vědec, který se považuje za „oddaného židovské tradici“, nechce o své osobní víře hovořit. „Má víra a náboženské přesvědčení zde nehrají žádnou roli“, zdůrazňuje a upravuje si jarmulku na své nakrátko ostříhané hlavě: „nemám žádnou agendu, abych někoho provokoval. Prostě zkoumám dějinné pozadí Písma. Jako vědec jsem oddán pravdě.“

Knohl zná talmudické tradice, podle nichž se musí před vítězným „Mesiášem, synem Davidovým“ objevit Mesiáš známý jako „Ben Josef“, tedy syn Josefův. Odmítá tezi, že tato židovská tradice týkající se syna Josefova byla převzata z křesťanství. Podle jeho názoru byl již před příchodem Ježíše Nazaretského v židovské tradici očekáván „syn Josefův“, který za svůj národ trpí a zemře, aby po třech dnech vstal z mrtvých.

Knohl z kontextu usuzuje, že v případě „znamení“, které má vztyčit Efraim, syn Josefův, na pokyn archanděla Gabriela, se jedná o „znamení vykoupení“. Podle něj se „Vidění Gabrielovo“ vztahuje ke knize proroka Daniele a dospívá k závěru, že Židé u Mrtvého moře již tehdy považovali smrt Mesiáše za nutnou součást procesu vykoupení: „Bez smrti Mesiáše nemůže přijít vykoupení!“ A: „Znamením je přirozeně krev Mesiáše!“

Profesor Knohl se ve své malé, knihami přeplněné kanceláři v Hartmanově Institutu v řecké čtvrti Jeruzaléma při řeči rozohňuje. Pro dvě novinářské židle sotva zbývá místo. Ví, že židovský národ očekává Mesiáše jako syna Davidova, který slavně zvítězí nad všemi protivníky a svůj lid tak osvobodí. „Mesiáš Ben Josef však selhal, neboť neměl úspěch“, říká Knohl. „Mesiáš, který tak zklame, že jej není možné ani počestně pohřbít, je lžimesiáš! Podle kritérií Písma svatého je to falešný mesiáš, neboť biblický Mesiáš musí být hrdina, který pobije všechny své nepřátele.“

Tomuto tradičnímu židovskému pojetí nyní Israel Knohl odporuje s pomocí knihy proroka Daniele: „Nikoli, ale smrt Mesiáše je podmínkou vykoupení. Teprve když po třech dnech vstane, může vykoupení nastat.“

Tento izraelský biblista triumfálně oponuje křesťanským teologům jako William Wrede nebo Rudolf Bultmann, když říká, že čistě historicky Ježíš opravdu počítal se svým utrpením, smrtí a vzkříšením – i když o tom jeho učedníci nechtěli slyšet. Knohl hledá důkaz pro svou tezi v Matoušově podání Petrova vyznání u Cesareje Filipovy. Tam se Ježíš zaradoval z Petrova poznání: „Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého!“ slovy: „Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, nýbrž můj Otec v nebi.“ Když ale Ježíš hned poté mluví o tom, že musí hodně trpět, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých, Petr se tomu brání: „Bůh tě chraň, Pane! To se ti nikdy nestane!“ – a Ježíš to rázně odmítá jako slovo satanovo.

Podle Knohlova přesvědčení Ježíš sám sebe chápal jako „Mesiáše syna Josefova“, který svou smrtí přinese vykoupení svému lidu. „A to je napsáno právě tady“, říká židovský biblista nadšeně a ukazuje na starohebrejská písmena „Gabrielova vidění“: „Když Bůh uvidí prolitou krev Mesiáše, vykoupí lid!“ Neboť „znamení, které má vztyčit Efraim, je krev.“

Na otázku novinářů: „Mně se zdá, že zastáváte názor, že Ježíš je Mesiáš?!“ profesor Knohl odmítavě zvedá ruku: „Ne, ne, ne – ale jsem přesvědčen, že to byl člověk, který jednal na základě hluboké víry.“

Samozřejmě je zde otázka autentičnosti kamene a nápisu, zvláště po té, kdy se v posledních letech už u několika archeologických nálezů s biblickým významem ukázalo, že jde o geniální falza. Zní podivně, že nikdo nezná přesné místo a okolnosti nálezu. Nikdo nedokáže přesně říct, kdy a kdo kamennou desku nalezl.

Než se téměř metr dlouhá kamenná deska, rozlomená na tři díly, dostala do rukou izraelsko-švýcarského sběratele starožitností Davida Jeselsohna, pohybovala se několik let na jordánském trhu. Jeselsohn získal kámen od Jassera Richaniho, předsedy svazu jordánských obchodníků se starožitnostmi, který zemřel roku 2001. Jeselsohn zdůrazňuje, že ani přesně nevěděl, co všechno si vedle jiných starožitností z celního skladu na curyšském letišti odvezl domů. „Uměl jsem něco přečíst“, prohlašuje promovaný obchodník, který má za sebou i pár semestrů archeologie, „stojí tady‚Jerušalajim, ‚Gavriel’, ‚Michael’… to je zajímavé. Ale nemělo to pro mě hlavu ani patu. Ani Richani nevěděl, co je to za kámen.“

Profesor Knohl ví, že o Richanim koluje „mnoho historek“. Zřejmě měl velice dobré styky s tehdejším hašemitským panovníkem Husajnem. Izraelský vědec si je však jist, že desku našli domorodci –své zdroje sice nemůže zveřejnit, ale prý „jsou spolehlivé“. Dr. Jeselsohn zdůrazňuje, že Juval Goren z univerzity v Tel Avivu považuje „Gabrielovo vidění“ za pravé. Goren rozpoznal jako falza jak „Jákobovo osuárium“ tak „Joašovu tabulku“. Israel Knohl kromě toho upozorňuje, že jak písmo, tak jazyk textu byly zkoumány nezávisle na sobě a prokázány jako pravé.

přeložil Mojmir Kallus

[1] Ada Yardeni a Binyamin Elitzur, „Document: A First-Century BCE Prophetic Text Written on a Stone; First Publication,“ Cathedra 123 (2007): 155-166 (hebrejsky).

[2] Israel Knohl, “By Three Days, Live”: Messiahs, Resurrection, and Ascent to Heaven in Hazon Gabriel, Chicago Journals, The Journal of Religion vol. 88 no. 2 (University of Chicago Press, duben 2008): 147-158.

[3] V němčině vyšlo jako: Israel Knohl, Der vergessene Messias. Der Mann, der Jesus Vorbild war. München: Ullstein-Verlag, 2001.