Opravdu šťastný. Žalm 2 – osmá část

2. žalm je vlastně hrůzostrašný a děsivý. Končí ale konstatováním: „Blaze všem, kteří se k němu utíkají! “ (verš 12e). Martin Luther označuje toto „shrnutí“ 2. žalmu jako „nade vše krásné shrnutí“.[1]

Ve výkladu, kde 2. žalm aplikuje na Krista Ježíše, reformátor píše: „Proto totiž trpěl, proto vstal z mrtvých, proto byl nastolen za Krále, proto přijal vše jako dědictví, aby mohl obšťastnit všechny, kteří v něj mají důvěru.“[2] K tomu by vlastně z křesťanského hlediska nebylo co dodat, nebýt osudné tradice výkladu, který vymazává vše židovské a veškerý vztah k zemi Izrael.

Ani zde totiž nesmíme u poselství 2. žalmu vidět jen jeden rozměr, jak tomu často bylo u tradičního křesťanského výkladu. Při výkladu tohoto žalmu bychom měli mít neustále na zřeteli všechny roviny. Krista nesmíme vytrhávat z jeho národního kontextu.  Nikoli bezdůvodně Ježíš zdůrazňuje, že: „spása je ze Židů“ (Jan 4,22).

A Boží spásné jednání nelze odtrhávat od jeho kontextu zeměpisného, od země Izrael, od města Jeruzaléma. Jestliže  Pavel v Ř 10,13 prohlašuje, že spasen bude jedině ten, kdo „vzývá jméno Páně“, pak je jasné, že cituje proroka Jóele, který jedním dechem pokračuje: „Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli“ (Jóel 3,5).

Stejně jako je zuřivost národů zaměřena proti zemi Izrael, proti touze lidí – zakořeněných v Božím slově – po Sijónu, tj. proti Hospodinu a jeho Mesiáši, právě tak je Boží jednání skrze Mesiáše spjato s jeho lidem a se zemí Izrael, jejímž srdcem je město Jeruzalém. To by měl ten, kdo by se „v něm rád skryl“, mít stále na zřeteli.

Nakonec nalézá Luther ještě jednu souvislost  mezi děsivou stránkou a bezpečím, což je – obojí zároveň – vyjádřeno v závěru 2. žalmu: „Jeho hněv totiž nahání hrůzu proto, aby vás zároveň naléhavě vedl k důvěře  v něj. Amen.“[3] „Před ním nelze nikde nalézt útočiště,”zní trefné shrnutí poslední věty 2. žalmu z pera britského exegeta Dereka Kidnera, „jedině v něm.“[4]

Samson Raphael Hirsch[5] stanoví souvislost  hebrejského slovního kořene „חסה/chasah“ (= skrýt se. hledat útočiště) s „vystupňovaným“ „חזה/chazah“ (= vidět, hledět) a dospívá k závěru: u tohoto „hledání útočiště“ jde o „nejniternější, nejvyšším očekáváním naplněné vyhlížení něčeho“.[6]

Konkrétně: Kdo se skrývá v Bohu, kdo v něm hledá útočiště, má Boha a jeho jednání neustále před očima. Samo od sebe k tomu nedojde; je velkým pokušením dovolit, aby naši pozornost upoutávala okolní realita. Kdo však odvrátí svůj pohled od Hospodina a od jeho Mesiáše a nechá se byť jen na krátký okamžik strhnout „silným větrem“ zuřící bouře, začne tonout jako kdysi Petr (srovnej Matouš 14,22-33).

Amos Chacham[7] odkazuje na proroka Ozeáše (14,8) a říká, že ti, kteří se skrývají v Bohu, kteří v něm hledají útočiště, jsou „ti, kteří sedí v jeho stínu“.[8] Tím nás tento izraelský vykladač Písma mimoděk přivádí k 91. žalmu, jenž popisuje modlitbu člověka, který navzdory útočícímu okolí sedí „ve stínu Nejvyššího“.

Opakem těch, kteří hledají své útočiště v Bohu, je muž, který hledá bezpečí u lidí. Takového člověka Bůh označuje jako ƒ„prokletého“ (Jr 17,5a).

Jr 17,5-8 je paralelním textem k Ž 1, jak obsahově, tak i vzhledem k přirovnáním a obrazům zde použitým. Asociaci s Jeremjášovým textem podtrhuje zpětná návaznost na žalm bezprostředně předcházející 2. žalmu. Potvrzuje postřeh, jemuž se nejpozději tam, kde je v posledním výroku 2. žalmu použito slůvka „אַשְׁרֵי/ašrej“ (= šťastný, blažený, nelze vyhnout.

Zpětný odkaz na 1. žalm

Rabínští vykladači Písma záhy zjistili, že slovo „אַשְׁרֵי/ašrej“ obepíná 1. i 2. žalm v těsném objetí. Babylónský Talmud traduje v traktátu Berachot 10a výrok „rabiho Šmuele Bar Nachmaniho jménem rabiho Jochanána: každý oddíl Písma, který David obzvláště miloval, začínal slovem ‚אַשְׁרֵי/ašrej‘ (= šťasten jest) a končil slovem ‚אַשְׁרֵי/ašrej‘ (= šťasten jest). Začínal slovem  ‚אַשְׁרֵי/ašrej‘, jak je psáno (na začátku 1. žalmu]: ‚Blaze muži…‘ a končil slovem ‚אַשְׁרֵי/ašrej‘, jak je psáno [na konci 2. žalmu]: ‚Blaze všem, kteří se k němu utíkají!“

Obě první kapitoly žaltáře jsou navíc navzájem mnoha spojujícími prvky spjaty obsahově i jazykově. Chacham si všímá, že jako „v Ž 1 stojí proti sobě lidé zlí a člověk spravedlivý“, vycházejí v 2. žalmu „zlé národy proti Hospodinu a jeho Mesiáši“.[9]

Jazykové souvztažnosti lze často postřehnout jedině v hebrejském originále. Například v Ž 2,1 pohané nadarmo „mumlají“, jako předtím v Ž 1,2 spravedlivý dnem i nocí „mumlal“ nad Tórou. Nebo varování v Ž 2,12 „ať na cestě nezhynete“, je v přímé návaznosti na konstatování v Ž 1,6, že „cesta svévolníků vede do záhuby“.

Na mnoha místech se nacgázejí nápadné protiklady, které jazykově i obsahově přímo tvoří vzájemný protějšek. Například úsilí národů v Ž 2,1 je „nesmyslné“, „selhávající“, „ústí do prázdna“, kdežto spravedlivému „vše, co podnikne, se zdaří“ (3. verš).

Sepětí mezi oběma prvními kapitolami Knihy žalmů vnímali židovští vykladači jako tak těsné, že dokonce tvrdili, že šlo původně o jednu jedinou kapitolu.[10] Derek Kidner si všímá, že 2. žalmu chybí nadpis, který je u mnoha jiných kapitol Knihy žalmů obvyklý. Navíc existuje několik starověkých rukopisů, které oba žalmy pojednávají jako jednu kapitolu..[11] Již Pavel ovšem při citování z našeho žalmu v synagoze v Pisidské Antiochii mluví o „druhém žalmu“ (Sk 13,33).[12]

Z toho, co Ž 1 „vyjadřuje ve vztahu k jednotlivci“, vyvozuje Ž 2 „důsledek pro život národů a obecnou budoucnost“.[13] Kde se v prvním žalmu setkáváme s jednotlivým mužem, s jedincem, jehož postoj, se mu stává stylem života, tam druhý žalm líčí celosvětovou perspektivu, v níž se má jedinec osvědčit. Ž 2 má širý prorocký obzor, kdežto Ž 1 se soustřeďuje na chování jednotlivce.

Chceme-li vědět, jak si má jedinec počínat v globálním chaosu vylíčeném v Ž 2, chceme-li vědět, jak konkrétně vypadá „skrýt se v něm“ nebo „sedět ve stínu Všemohoucího“, musíme studovat Ž 1.

Překlad Ivana Kultová

Poznámky:

[1]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 299.

[2]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 299.

[3]Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 301.

[4]Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 53.

[5]Samson Raphael Hirsch (1808-1888) pocházel z Hamburku a sloužil jako vrchní rabín v Oldenburgu, Aurichu, Osnabrücku, na Moravě a v rakouském Slezsku. Jako výrazný představitel ortodoxie byl rozhodným odpůrcem reformního a konzervativního židovství. Hirsch vysoce hodnotil studium Písma svatého jako celku. Od roku 1851 byl rabínem odštěpenecké „Izraelské náboženské společnosti“ (Israelitische Religions-Gesellschaft), působil v oblasti vzdělávání a vydával měsíčník „Jeschurun“. Choval velkou lásku k zemi Izrael, současně však byl odpůrcem předsionistické činnosti Zviho Hirsche Kalischera. Je považován za jednoho z otců zakladatelů novoortodoxního hnutí.

[6]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 12.

[7]Amos Chacham (1921-2012) se stal v Izraeli známým jako vítěz první izraelské i světové soutěže ve znalosti Bible. Jeho postižený otec, Noach Chacham, byl židovským učitelem Bible, který se roku 1913 přestěhoval z Vídně do Jeruzaléma. Kvůli vadě řeči se obával poslat svého jediného syna do školy a za nesmírně nuzných poměrů ho vzdělával sám. Biblická soutěž v srpnu 1958 ukázala, že je to génius. Svou legendární kariéru založil na výkladech Písma, které mám k dispozici pouze v hebrejštině.

[8]עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ט.

[9]עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), י.

[10]עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ג, י,

mit Verweis auf Berachot 9b und 10a.

[11]Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 50 n. 1.

[12]C.F. Keil and F. Delitzsch, Psalms 1-35, Commentary on the Old Testament vol.5/1. Translated by Francis Bolton (Peabody, Massachusetts/USA: Hendrickson Publishers, February 1989), 82. Derek Kidner, Psalms 1-72. An Introduction & Commentary, TOTC (Leicester/England and Downers Grove, Illinois/USA: Inter-Varsity, 1973), 49-50.

[13]Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 6.