Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Na uvítání židovského Nového roku, „Roš ha-šana“, hebrejsky doslova „Hlava roku“ se namáčejí jablečné plátky v medu, aby byl svátek a celý přicházející rok sladký. Proto se podávají i medové koláče a granátová jablka. Požehnání v nadcházejícím novém roce má být tolik, jako je zrnek v tomto překrásně rudém ovoci.
Symbolem rozmanitosti, plodnosti a rojení je též ryba, jež na sváteční tabuli nesmí chybět a pokud možno se má sníst i s hlavou – na znamení, že „Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž“ (5. Mojžíšova 28,13). Poselství biblických svátků se v židovstvu smí a má pochopit i ochutnáváním, pohledem a dotykem.
Večer 20. září 2017 začíná první den měsíce tišri v roce „Tav Šín ´Ajin Chet“, 5778. V židovstvu se letopočet píše hebrejským písmem a léta se počítají od stvoření světa. Den – podle vzoru biblického příběhu o stvoření – začíná večer. A člověka stvořil Bůh podle židovské tradice v první den měsíce tišri. Proto Izrael o svátku Roš ha-šana oslavuje po dva dny narozeniny světa i lidstva.
Bible hovoří o Roš ha-šana jako o „Jom tru’a“, „Dni zvuku polnice“. Troubení na „šófar“, beraní roh, je na Roš ha-šana důležitou součástí společné modlitby v synagoze. Zvuk tohoto rohu připomíná ochotu Abrahama obětovat vlastního syna. Chasidští Židé si jej vykládají jako bezeslovný výkřik z hloubi srdce: „Kvůli našim hříchům pro nás není úniku, žádného vlastního ospravedlnění před Bohem.“ Moderní ortodoxní rabbi Šlomo Riskin z Efratu slyší ve zvuku šófaru náš protest, jímž se k Bohu obracíme kvůli nedokonalosti světa. V Bibli je zvuk šófaru především ohlášením soudu a proto se Roš ha-šana považuje i za „Jom ha-din“, „Den soudu“.
Talmudická tradice hovoří o třech knihách, které jsou v den Nového roku předloženy Všemohoucímu. Je v nich zaznamenán život každého jednotlivce. Kniha dokonale spravedlivých, stejně jako kniha nepolepšitelných zločinců, se otevírá jen na krátkou dobu a ihned se opět zavírá. V těchto případech nepotřebuje Bůh žádnou dobu na rozmyšlenou, zde platí: spravedlivým život, zločincům smrt. Ve třetí knize však před Bohem leží mnoho těch, o jejichž údělu není dosud rozhodnuto. Tato kniha se zavírá teprve o velkém Dni smíření, „Jom kipur“. Po deset dní mezi Roš ha-šana a Jom kipur si věřící vyprošují Boží slitování a prosí o odpuštění. Touží být zapsáni v knize života.
Touto úpěnlivou prosbou však není vše vyřízeno, dokud se s ní hříšník obrací pouze k Věčnému. Podle židovské tradice odpouští Bůh pouze hříchy mezi Bohem a člověkem. Provinění mezi člověkem a člověkem si musejí dát do pořádku lidé mezi sebou. Proto se zbožní Židé v těchto deseti dnech pokání obracejí ke svým bližním a prosí je o odpuštění. Roš ha-šana se tak stává počátkem doby rozjímání, obrácení a nového začátku.
Odpoledne prvního novoročního dne se Židé po celém světě scházejí u řek, u jezer nebo u moře a symbolicky tam zahazují své hříchy. Vědí: Bůh hřích odpouští. Je milosrdný a netrvá v hněvu na věky: „Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy“ (Micheáš 7,19). Tento obřad, kdy se též recitují texty jako žalm 103,8-13, se hebrejsky nazývá „tašlich“, „odhazování“.
Rabbi Nachman z Braclavi (1772-1810) věděl: hlavní radostí o Roš ha-šana je ovoce pokání. Nový počátek je možný. Proto se chasídé radují i tváří v tvář soudu. Vědí: „Náš otec v nebesích nás miluje. Rád by nás přitáhl k sobě“. Přesně jak to předpověděl Micheáš (7,20): „Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.“ Proto si v Izraeli k Novému roku – naplněni nadějí – přejí: „Šana tova u-metuka“ – „Dobrý a sladký rok!“ A: „Chatima tova“ – „Dobrý zápis“ do knihy života.
přeložila Ivana Kultová
Autor
