Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Muž, který dnem i nocí mumlá v Tóře Hospodinově, tak dlouho, až se mu stane „jeho vlastní Tórou“, může vypadat jako odtržený od života. Ve skutečnosti je ale pevně zakořeněn, „jako strom zasazený u potoků vod“ (Žalm 1,3).
O svátku „Tu Bi-švat“, patnáctého dne hebrejského měsíce ševatu, slaví židovský lid v Izraeli uprostřed období dešťů tzv. „Nový rok stromů“. Všude v zemi se vysazují stromky. V této době je často slyšet citát vytržený ze souvislosti z 5. Mojžíšovy 20,19: „Člověk je strom na poli.“
Původní kontext tohoto výroku zdůrazňuje, že existence člověka podstatnou měrou závisí na tom, jak se daří stromům v jeho okolí.[1] Proto se při obléhání města měly stromy ušetřit. Pouze stromy, které se nepěstují pro potravu, směly být pokáceny a použity pro vojenské účely (srov. 5. Mojžíšova 20,19-20).
Hebrejské znění připouští ovšem i takový výklad, že se zde člověk srovnává či dokonce ztotožňuje s polním stromem. Písmo svaté skutečně na mnoha místech lidi srovnává se stromy a jejich plody.[2] Není tedy nic zvláštního na tom, že právě to zde ve 3. verši činí autor 1. Žalmu.
Vytržený a zasazený
Nyní žalmista o tomto stromě říká, že je „zasazený“. Židovští vykladači Písma si všímají, že hebrejské slovo pro „zasazený“ nezní „נטוע/natua‘“,nýbrž „שתול/šatul“. Vědí, že „שתול/šatul“ – na rozdíl od „נטוע/natua‘“ – znamená zasazení po vytržení.[3]
Muž srovnávaný zde se stromem byl tedy na určitém místě vytržen a zasazen na jiném, a to pro zajištění lepších podmínek jeho zušlechtění. Chceme-li tedy tento jemný rozdíl v hebrejštině vystihnout, musíme Žalm 1,3 přeložit: „Je jako strom přesazený k potokům vod …“
Díky vlastnímu úsilí…
Samson Raphael Hirsch[4] si všímá, že biblicko-hebrejský slovní kořen „שתל/šatal“ od něhož je odvozeno „שתול/šatul“, je zvukově příbuzný s rabínským slovem „שדל/šadal“. „שדל/šadal“ znamená tolik co „ovlivnit, přemluvit, přesvědčit“ a „je výrazem vážného úsilí“.
Hirsch z toho vyvozuje, že milovník Tóry v 1. Žalmu „[nečerpá] výživu pro rozvoj svého ducha a charakteru z okolí, v němž se náhodně – díky narození a poměrům – nalézá. Na základě vážné volby sám sebe zasazuje k prameni, z nějž jedině může slibně čerpat zdar a spásu“.[5]
Radak[6] vyvozuje své argumenty z užšího kontextu 1. Žalmu. Zdůrazňuje, že sloveso „přesazený“, ačkoli je vlastně pasivní, má skutečně co dělat s vlastním rozhodnutím, úsilím a tedy koneckonců i se zodpovědností člověka: „Člověk, který se vyhýbá zlu a koná dobro, je jako strom, který je přesazen k potokům vod.“
David Altschuler[7] ve svém komentáři Mecudat David odkazuje na 92. Žalm. V něm je spravedlivý srovnáván s palmou a libanonským cedrem (13. verš). Odtud pak následuje výklad: „Jsou přesazeni (שְׁתוּלִים/šetulim) do domu Hospodinova, kvetou na nádvořích našeho Boha“ (14. verš).
Do Hospodinova domu se nikdo nedostane náhodně, přirozenou cestou či dokonce nedopatřením. Kdo je zakořeněn v domě Hospodinově, byl tam záměrně přesazen.
Tak tomu například bylo u dvanáctiletého Ježíše. Jeho ustaraní rodiče ho celé dny hledali. Když jej konečně našli v chrámě v Jeruzalémě, ptá se: „Jak je možné, že mě hledáte? Nevíte, že musím být v tom, co patří mému Otci?“ (Lukáš 2,49).
Malbim[8] píše rovněž s odvoláním na Žalm 92,14: „Pro zlého je tedy tento svět domovem, místem, kde je zasazen [נטוע/natua‘].Spravedlivý je oproti tomu z tohoto světa a jeho hrůzy vytržen a sám se přesadil [שותל/šatul] k vyšším vodním proudům.“
…nebo bez vlastního přispění?
Martin Luther argumentuje právě v tomto smyslu. Oproti rabínským vykladačům ovšem neklade tolik důraz na lidské rozhodnutí a úsilí, nýbrž na Boží jednání: „‚Je zasazen‘, praví prorok, čímž odlišuje svou palmu od těch, kteří rostou sami od sebe. Palma má přece tuto svou kvalitu díky cizí starostlivosti a péči, nikoli od přirozenosti; je totiž z té, která vyrostla sama od sebe a divoce (natura), vyříznuta a uměle jako sazenice přesazena někam jinam. To je to, co jsem řekl, že láska k Hospodinovu zákonu není v žádném člověku od přirozenosti, nýbrž je seslána z nebe, a to tak, že nebeský Otec nás jako rolník a pěstitel přesazuje z Adama do Krista.“[9]
Konečně Charles Haddon Spurgeon v tomto místě vidí skutečnost, že zasazený strom, který neroste někde divoce a náhodně, je „stromem vyvoleným, jako vlastnictví ceněným a opečovávaným“[10]. Je rostlinou, jíž určitý zahradník věnoval hodně pozornosti a námahy.
Podobného jazyka užívá Pavel v listě Římanům 11,17-24. Zdůrazňuje tam, že nežidovští věřící musejí být z divoké olivy vštípeni do Boha Izraele, aby byli naroubováni na ušlechtilou olivu. Zatímco však apoštol tyto přesazené varuje před pýchou a poukazuje na nebezpečí, že mohou být opět vyťati, zdůrazňuje židovská tradice u 1. Žalmu neochvějnou zakořeněnost přesazeného. „V protikladu k ‚נטוע/natua‘‘znamená ‚שתול/šatul‘pevně zakořeněný, takže jej žádný, byť sebevíc kolem něj zuřící vichr nebude schopen z jeho místa odstranit“.[11]
Voda bez konce
Tím, co je v Žalmu 1,3 srovnáváno s vodou, je Hospodinova Tóra.[12] Z tohoto zdroje se požehnaný člověk živí.
Proč ale text potom mluví v plurálu o potocích vod? – „Člověk by myslel, že strom přece stojí jen u jednoho potoka, ne u mnoha naráz. Snad se tím tedy míní, že potoků je mnoho, ale on se sám záměrně přesadil tam, kde se mu dostává nejlepší výživy,“ překládá rabi Hirsch.[13]
Malbim připomíná Babylónský talmud (traktát Avoda zara 19a). Tam se objevuje varování, abychom nestudovali jen u jednoho učitele, protože pak „neuvidíme žádná znamení požehnání pro svět“. Strom přece není jenom „נטוע/natua‘“(náhodně a zcela nepřizpůsobivě vyrostlý), nýbrž „שתול/šatul“ (záměrně přesazený). Také rabi Hirsch cituje tuto tradici a zdůrazňuje, jak je důležité, aby duchovní vzdělání v Tóře nezůstalo jednostranné, nýbrž mělo širokou perspektivu.[14]
Podle křesťanského „krále kazatelů“ Spurgeona má plurál u zaopatřování vodou bezpečnostní význam: „Stojí u potoků vod – to znamená, že kdyby jeden potok vyschl, bude ho zavlažovat jiný.“[15]
Nebo je u výrazu „פַּלְגֵי מָיִם/palgej majim“ třeba myslet na rafinovaný zavlažovací systém, na vodní kanály, známé z Mezopotámie nebo z údolí Nilu?[16] Voda se tam čerpá z jednoho velkého proudu, který zaopatřuje zemi, a rozvádí do celých okolních polí na kilometry daleko. Už ve vyspělých starověkých kulturách byly nalezeny složité zavodňovací soustavy, které lze dodnes obdivovat jako mistrovské výtvory techniky.
V každém případě zůstává sporné, zda plurál „potoky vod“ (פַּלְגֵי מָיִם/palgej majim) naznačuje, že je stanoviště stromu místem, kde se mnoho potoků vlévá do jednoho proudu, nebo místem, kde se proud dělí do mnoha potůčků.[17]
Samson Raphael Hirsch čerpá odpověď na tuto otázku – podobně jako David Altschuler (Mecudat Sijón) – z oblasti jazyka: „Uvědomíme-li si však, že פלג [palag] vlastně znamená dělit, rozcházet se, pak by mnoho potoků פלגי מים [palgei majim] znamenalo mnoho potoků pramenících ze společného zdroje, což by bylo velice případné obrazné označení Tóry, která z jediného zdroje Boží pravdy zavlažuje z nejrůznějších stran vnější i vnitřní život a činí jej plodným.“[18]
Strom v 1. Žalmu si rozhodně našel lepší místo než jeho protějšek v 17. kapitole Jeremjáše. Požehnaný strom je sice rovněž „přesazen“ (שתול/šatul). Musí pak ale ještě natahovat kořeny k podzemní vodní žíle (8. verš), která často protéká hluboko pod vádým, suchým údolím, které se jen v zimě na pár hodin zaplní prudkou dravou vodou. U Jeremjáše je domovem obou stromů typická izraelská poušť. Oba sužuje vražedný letní žár a po mnoho měsíců jsou nuceny přetrpět období sucha.
To, o čem se mluví v 1. Žalmu, naproti tomu připomíná zamilovaného Šalomouna, který svou nevěstu opěvuje jako „pramen zahrad“, „cisternu živé vody“ a „proudy tekoucí z Libanonu“ (Píseň písní 4,15). U „potoků vod“ si užívá všeho, co potřebuje, co si přeje, o čem by jen mohl snít.
„Před zraky protivníků stůl mi prostíráš, hlavu mi olejem potíráš, můj kalich přetéká. Dobro a láskyplná pozornost mě budou provázet po všechny dny mého života,” zapěl David poté, co prohlásil: „Přivádíš mne k čerstvé vodě“ (Žalm 23).
Pavel v podstatě tento stav líčí ve Filipským 4,10-13. Dospívá tam k vrcholnému výroku: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“
Překlad Ivana Kultová
Poznámky:
[1] Srovnej k tomu Samson Raphael Hirsch, Die Fünf Bücher der Tora mit den Haftarot, übersetzt und erläutert von Dr. Mendel Hirsch, Fünfter Teil: Dewarim (Basel: Verlag Morascha, 2012), 375.
[2] Soudců 9,7-15; 2. Královská 14,8-9; 2. Paralipomenon 25,18; Jób 14,7-11; 15,33-34; 18,16; 29,18-19; Žalm 80,9-17; 92,13-14; 128,3; Přísloví 3,18; Píseň písní 2,3; 4,14; Izajáš 5,1-7; 7,2; 16,8.9; 17,5-6; 24,13; 56,3; 65,22; Jeremjáš 2,21; 5,14; 6,9; 8,13; 11,15-17.19; 17,8; 24; 29,17; 48,32; Ezechiel 15,1-8; 17,1-24; 19,10-14; 31,4-18; 37,16-20; Ozeáš 9,10.16; 10,1; 14,6-8; Jóel 1,7; Ámos 8,1-3; Micheáš 7,1-6; Zacharjáš 4,1-5.11-14; Matouš 3,10; 7,17-19; 12,33; Lukáš 3,9; 6,43-44; 23,31; Jan 15,1.4-5; Římanům 11,17-24; Juda 12; Zjevení 11,3-4; 14,18-19.
[3] Babylónský talmud v trakrátu Avoda zara 19a; Malbim;
עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.
[4] (1808-1888), pocházel z Hamburku a sloužil jako vrchní rabín v Oldenburgu, Aurichu, Osnabrücku, na Moravě a v rakouském Slezsku. Jako výrazný představitel ortodoxie byl rozhodným odpůrcem reformního a konzervativního židovství. Hirsch vysoce hodnotil studium Písma svatého jako celku. Od roku 1851 byl rabínem odštěpenecké „Izraelské náboženské společnosti“ (Israelitische Religions-Gesellschaft), působil v oblasti vzdělávání a vydával měsíčník „Jeschurun“. Choval velkou lásku k zemi Izrael, současně však byl odpůrcem předsionistické činnosti Zviho Hirsche Kalischera. Je považován za jednoho z otců zakladatelů novoortodoxního hnutí.
[5] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4.
[6] Rabbi David Ben Yosef Kimchi (1160-1235), tak řečený „Radak“, byl prvním mezi velkými vykladači Písma a gramatiky hebrejského jazyka. Narodil se v jihofrancouzském Narbonne. Otec mu záhy zemřel, proto Davida vychovával jeho bratr Moše Kimchi. Studoval filozofii dovoloval Radak pouze lidem upevněným ve víře v Boha a v bázni před nebesy. Otevřeně se přel s křesťany a napadal zejména jejich alegorický výklad Písma i teologické tvrzení, že oni jsou „pravý Izrael“.
[7] Rabín, který žil v 18. století v haličském Javorově. Zatímco ve výkladu Mecudat Sijón vysvětluje jednotlivá slova, Mecudat David osvětluje význam textu.
[8] Meir Leibusch Ben Jechiel Michael Weiser (1809-1879), známý pod zkratkovým jménem „Malbim“, se narodil ve Voločysku na dnešní Ukrajině a působil ve východní Evropě jako rabín, talmudista, vykladač Bible a kazatel. Během života v Kepnu v pruské provincii Poznani (1845-1859) získal přízvisko „kepenský magid“ (lidový kazatel, vypravěč). Jako nesmiřitelný odpůrce reformního hhnutí a židovského osvícenství se dostal do konfliktu se židovskými i nežidovskými soudy, dočkal se pomluv, zatčení a jako politický buřič též vyhnanství. Působil jako vrchní rabín v Rumunsku a Královci. Ve výkladu Bible se soustředil na „hloubku jazyka“ a „základní význam textu“, který se „zakládá na přesných jazykovědných pravidlech“. Vycházel z toho, že se v Písmu svatém nic neopakuje, nýbrž že každé (zdánlivé) opakování vždy přináší i nový úhel pohledu. Krom toho ve své předmluvě k výkladu proroka Izajáše zdůrazňuje, že prorok nepředává své vlastní myšlenky, nýbrž slova, , „která mu Duch svatý, jenž byl na něm, vložil do úst a do pisátka“.
[9] Johann Georg Walch (hg.), Dr. Martin Luthers Sämtliche Schriften. Vierter Band. Auslegung des Alten Testaments (Fortsetzung). Auslegung über die Psalmen (Groß Oesingen: Verlag der Lutherischen Buchhandlung Heinrich Harms, 2. Auflage, 1880-1910), 237-238.
[10] Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 5.
[11] C.F. Keil and F. Delitzsch, Psalms 1-35, Commentary on the Old Testament vol.5/1. Translated by Francis Bolton (Peabody, Massachusetts/USA: Hendrickson Publishers, February 1989), 85, s odkazem na Jalkut § 614 (אין מזיזין אתו ממקומו).
[12] Amos Chacham (ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד) s odkazem na 5. Mojžíšovu 32,2 a Izajáše 55,1. Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4. Hans Maas 7. února 2019 k Žalmu 1,3 v mailu svému osobnímu kroužku přátel.
[13] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4.
[14] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4.
[15] Charles Haddon Spurgeon, Die Schatzkammer Davids. Eine Auslegung der Psalmen von C. H. Spurgeon. In Verbindung mit mehreren Theologen deutsch bearbeitet von James Millard. I. Band (Wuppertal und Kassel/Bielefeld: Oncken Verlag/Christliche Literatur-Verbreitung, 1996), 5.
[16] Hans Maas 9. prosince 2018 k 1. Žalmu v mailu svému osobnímu kroužku přátel.
[17] עמוס חכם, ספר תהלים, ספרים א-ב, מזמורים א-עב (ירושלים: הוצאת מוסד הרב קוק, הדפסה שביעית תש”ן/1990), ד.
[18] Samson Raphael Hirsch, Psalmen (Basel: Verlag Morascha, 2. Neubearbeitete Auflage 2005), 4.
Autor
