Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
Dne 6. prosince 2017 ohlásil Donald Trump přeložení americké ambasády v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Velvyslanectví se pak do hlavního města Izraele 14. května 2018 skutečně přestěhovalo. Navzdory všem pesimistickým hlasům se nekonala žádná třetí intifáda. Nepokoje na hranici Gazy byly plánovány dlouho předem a odehrály by se i bez přeložení ambasády. Arabský a islámský svět zůstal podivuhodně klidný.
Co by se stalo, pokud by se evropská politika řídila rozumnými úvahami a nikoliv citovými pohnutkami? Představme si, že by Evropané protentokrát vzali Američany a jejich zahraniční politiku vážně a s ohledem na své vlastní zájmy by uvážili evropskou politiku. Pak by rozpoznali jedinečnou šanci na prosazení svého dávného snu – řešení vytvořit dva státy.
Nejprve by Evropané zachytili, že Donald Trump je první americký prezident tohoto tisíciletí, který ještě nehovořil o Jeruzalému jako o „nedělitelném“ hlavním městě Izraele. Naopak, výslovně zdůraznil, že přeložení ambasády je pouze uznání skutečnosti a nepředjímá žádné nároky na svrchovanost či hranice. Trump očividně ani nepohlíží na izraelskou svrchovanost nad celým Jeruzalémem jako na nepopiratelnou danost a ani nevylučuje opětovné rozdělení Jeruzaléma.
Dále by si Evropané mohli povšimnout, že Trump při oznámení svého rozhodnutí přesunout americkou ambasádu do Jeruzaléma poprvé označil myšlenku dvou států jako řešení konfliktu na Blízkém východě mezi Izraelci a Palestinci. Pozoruhodné vyjádření od politika, který se neunaví zdůrazňováním toho, že činí, co slíbil.
A konečně by Evropa mohla pozorovat, že americká ambasáda v Jeruzalémě neleží na území, které bylo před rokem 1967 izraelským teritoriem, ani na území, které bylo před šestidenní válkou spravováno Jordánci. Naopak nové americké velvyslanectví leží na kdysi neutrálním území nikoho, které spravovaly Spojené národy.
Žádný jiný americký prezident před Trumpem nerozevřel tak doširoka dveře pro další vyjednávání. Žádný znovu nevnesl tolik neznámých do vlastně dostatečně známé rovnice mezi Izraelci a Palestinci.
Představme si ještě jednou, že Evropané by na Trumpovo oznámení nezareagovali bouří nevole, která převýšila emoce Arabů v regionu, včetně Palestinců. Představme si, že by reagovali strategicky a přijali za těchto okolností rozhodnutí také přesunout ambasády evropské unie do západního (!) Jeruzaléma.
Pochopitelně by to Evropané svázali s podmínkou, že se Izraelci i Palestinci ihned vrátí k jednacímu stolu, aby konečně bylo dovršeno řešení vytvořit dva státy, jehož parametry jsou již všem zúčastněným dávno zřejmé.
V souladu s tím, co Trump výslovně neřekl, by se mohlo Palestincům naznačit, že jakmile by se „stát Plaestina“ díky vyjednávání stal skutečností, stálé zastoupení EU v Ramallahu by bylo přeloženo do východního (!) Jeruzaléma.
Co by se stalo? – Západní svět by zapůsobil nátlak na dva hašteřivce konfliktu staletí v orientu. Stát Izrael by se cítil nucen přistoupit kvůli tolikému uznání na požadavky, které by nepoškodily jeho bezpečnost. A Palestinci by museli s pravdou ven, jestli jsou skutečně ochotní převzít odpovědnost sami za sebe.
Nemyslím si, že je dvoustátové řešení nutné a že k němu neexistuje žádná alternativa – mám opodstatněné pochybnosti, že by založení „státu Palestina“ umírnilo nenávist na židovský národ v arabském světě. Nemám ani ambice, probouzet sympatie vůči Donaldu Trampovi a nebo vyjadřovat mé vlastní. Vůbec ne! Jde mi jen o to, pochopit logiku politiky Evropské Unie – zatím bezúspěšně.
překlad Stanislav Bárta
Autor
