Sdílejte tento příběh, vyberte si platformu!
V Německu opětovně setkávám s výroky v tomto smyslu: „Proti izraelskému národu přece nic nemáme, ale ta izraelská vláda …“ Po tomto úvodu pak nezřídka přichází kritika, jejíž původce se chtěl předešlou větou preventivně a co nejdůkladněji pojistit proti jakémukoli obvinění z antisemitismu. Izrael je však opravdu demokratickým státem. Izraelský národ nese plnou odpovědnost za lidi, kteří na sebe pokřikují v Knesetu, vzájemně se polévají, v nejnemožnějších situacích používají přirovnání k holocaustu a vůbec si často počínají s daleko menší důstojností, než by se slušelo na představitele národa.
Jestliže stál Benjamin Netanjahu v uplynulých čtyřech letech v čele jedné z nejstabilnějších vlád v dějinách moderního státu Izrael, bylo to především díky podpoře, kterou mu poskytoval národ – nebo možná i proto, že jinou alternativu národ prostě neměl. Často „dostal do ruky ty nejhorší karty, jaké si lze představit, a přesto s nimi dokázal skvěle zahrát“ – jak okomentoval jeden kolega novinář výsledek lednových voleb: „Tentokrát měl v ruce ty nejlepší karty, jaké si lze představit – a zahrál tak špatně, jak to nikdo neočekával.“ Bolestnou účtenku za to dostal od voličů v podobě „žluté karty“. Podle mého soudu je vláda i parlament v Izraeli věrným zrcadlem izraelské společnosti. Ani hlasy z Izraele, Evropanům říkají právě to, co chtějí slyšet, kterým Evropa tak ráda naslouchá a za které dobře platí, na tom nemohou nic změnit.
Kdo chce tedy kritizovat izraelskou vládu, může klidně vyslovit jméno toho, kdo je za tuto vládu odpovědný: parlament a národ, který do shromáždění v Jeruzalémě vyslal své zástupce.
„Toute nation a le gouvernement qu’elle mérite“ – „každý národ má vládu, jakou si zasluhuje“. Tato věta francouzského filosofa Josepha Marie de Maistre (1753-1821) platí nejen pro Izrael, nýbrž i pro jeho sousedy. Konflikt v Sýrii si v uplynulých dvou letech vyžádal více obětí na životech, než izraelsko-arabský konflikt během uplynulých sedmi desetiletí. V souvislosti se syrskou občanskou válkou uvádí OSN více než 60.000 mrtvých. V Egyptě se o strachu z občanské války mluví zcela veřejně. O stavu vlády v Jordánsku se může otevřeně vyjadřovat pouze ten, kdo je ochoten nechat se ocejchovat jako její nepřítel.
Nechci tvrdit, že každý jednotlivý Syřan či Egypťan je odpovědný za hrozné události, které postihly jeho vlast. Na druhé straně ale není pravda, že by zlo, které tak děsivě propuká v této oblasti, národům prostě vnutil jenom někdo zvenčí.
Naneštěstí jen zřídka je dobrý lid utlačován špatnou vládou. Daleko častěji vláda drží zlo v národě jen stěží v šachu. Pouze málokdy jsou přitom ti vládnoucí lepší než jejich národ. Pro naše rozbory je důležité vědět, že „každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý“ (Gn 8,21). Proto je třeba, abychom se modlili za národy i jejich vlády – a to nejen na Blízkém východě.
Překlad Ivana Kultová a Pavel Mareš
Autor
